Růženka psala o svém pejskovi neposedovi. I ten náš není štastný, když odcházíme, také ho odlákáváme od dveří piškotami a on se nám poté odmění - roztrhanou koženkou! Nepomáhá domlouvání a zlobení se, to je prostě jeho činnost, kterou si krátí chvíle samoty a je mu úplně jedno, že se nám to nelíbí. Hlavně, že čas utíká a myý se vracíme, abychom byli opět s ním. S velkou radostí nás vítá, točí se dokola, kńučí a štěká tak, že by nám praskly bubínky. Dokonce i když jdu na WC, tak mě vítá za dveřmi s vrtícím se ocáskem.
Je na mě příliš navyklý, prostě psí dítě. Jako Naháč společník leží vždy po mém boku na pohovce, když se dívám na televizi. I on ji se zájmem sleduje, nejraději má znělku u televizních novin na Nově. Já říkám, že je to jeho večerníček. Někdy si i zazpíváme...Vytím.
Jednou odpoledne Gomíka chytl ischias! Tahal nožky, kńučel a zalezl si do boudičky. Moc nás to polekalo, říkala jsem si, snad to nebude psinka, na kterou pejsci umírají?! Muž ho vzal opatrně do náruče a vezl ho ke zvěrolékaři, spolu s uslzenou dcerkou, která ho nechtěla vyhlížet doma. Netrpělivě jsem čekala sama, (i mě ten den vzala páteř, aby to mazlíčkovi nebylo líto) na jejich návrat. Když přijeli a jejich slova zněla - páteř, byli jsme smutní, ale zároveń jsme doufali, že se mu vše zlepší po injekci a lékách, které dostal. Dát mu lék nebyla žádná legrace, teprve na několikátý pokus ho spolkl v šunce nebo nečem sladkém.
Čekalo ho vyšetření páteře, při kterém pan zvěrolékař zjistí, jestli páteř operovat nebo ne. Nastal den D, kdy se náš psík podrobil vyšetření pod narkozou trvající pět hodin! Odpověd´zněla - má šest nemocných obratlů, to nelze operovat. Operují se nejvíce tři obratle. Pomůžou mu léky a klid, bez chůze po schodech a skákání. Snažili jsme se vše dodržovat. Věnuji se léčitelství, tak i energie posílaná odemne s láskou byla součástí léčby. A jak vše dopadlo? Výborně! Gomíček už o bolesti neví, je veselý, hraje si a dělá nám velikou radost.
