Jsou krásné v tom, že kvetou v zimě. Mají rády chlad a vysokou vzdušnou vlhkost. Jsou jedinečné. Zajisté jste poznali, že píši o brambořících - latinsky Cyclamen persicum.
Ono slovo pochází z řeckého "kyclos", což znamená kruhový. Stačejí se do kruhu, při tvorbě semen do spirálky. Pocházejí z Malé Asie, ale mnoho jich známe nejen od Středozemního moře, viděla jsem je i v Austrálii či Brazílii v pralese. Nemají však rády přímé slunce. Ty otužilé, co rostou v přírodě, mají hezké velké listy až mramorované do stříbrna. Od dětství jsem je měla ráda, protože je pěstovala na oknech moje babička. Dříve se tolik netopilo a mezi okny se jim velmi dařilo.
Již jsem tu nedávno psala o sněžence, která vykvetla na Vánoce na pokraji háje. My máme takový "malý hezký prales", a opravdu kvetly od podzima. A stále kvetly a kvetou. Ty doma na okně byly trochu bohatší, ty v přírodě se vysemení a rozrůstají.
Doma vydrží tím déle, čím větší chlad jim poskytneme, v paneláku jim asi nesvědčí. Dobře se pěstují na vnitřních parapetech oken. Jejich barvy jsou od bílé, po růžovou, či bílofialovou nebo lososovou či šarlatovou. Jsou oblíbené, protože kvetou v zimním období, nebo v teplých krajinách tam, kde je vlhko.
Ve vánočním období je rádi dáváme přátelům k Novému roku.
