Starýrok a Novýrok se potkali prvého ledna v čekárně u lékaře.
„Co? Ty?“ podivil se Starýrok, když spatřil svého nástupce. „Ty máš bejt zdravej jak tuřín, vždyť seš novej!“ poněkud nespisovně na něj zahulákal.
„Tak za prvé,“ ohradil se Novýrok, „tuřín se už moc nejí, protože se zjistilo, že moc zdravý není, a za druhé nejdu k lékaři proto, abych si stěžoval, že mě něco bolí, ale abych si nechal předepsat pilulky na dlouhověkost. Nechci dopadnout jak ty.“
„Pilulky ti moc nepomůžou,“ zazubil se Starýrok, a Novýrok uviděl, že mu chybí obě osmičky, a taky šestky, horní čtyřky má zčernalé a špičák vykotlaný. „I kdybys je polykal po hrstech, za rok budeš starej jak já a šmytec, hudec, tralala...“
„Vážně?“ polekal se Novýrok. „Ale já bych chtěl být dlouho nový, a pokud možno vůbec nezestárnout.“
„To záleží na lidech, ne na tobě,“ ušklíbl se Starýrok..
„Na lidech? Co s mým stárnutím mají lidé společného?“ zarazil se Novýrok.
„Hodně,“ pokýval Starýrok moudře hlavou. „Viděls, jak tě vítali? Ohňostroje vypravili, rachejtle stříleli, dělobuchy házeli a na mě se už vůbec neohlíželi. Byl jsem jim šumafuk. Starýrok. Prej jsem se jim nepovedl. Málo peněz jsem přinesl, málo legrace a málo nicnedělání, místo toho jen nějaký nemoci, dluhy, katastrofy a vůbec nepříjemnosti. A přitom já za to vůbec nemůžu, já jen hlídám hodiny a kalendář a do problémů lidí se nepletu. Ale oni všechny problémy hážou na mě. Říkají to byl ale blbej rok, ještě že je už ten novej, to bude dobrej rok. Jenže nemysli si, taky jsem byl novej a taky jsem byl dobrej, jenomže před rokem. Teď jsem starej, zato moudrej. A ty seš novej, ale blbej, protože si jdeš pro pilulky na dlouhověkost.“
„Hm, tak co mi radíš, když jsi moudrý?“ zeptal se Novýrok.
„Vykašli se na dlouhověkost, vždyť jsi rok a žiješ rok,“ usmál se Starýrok a podrbal se v šedinách. „Ale udělej všechno pro to, aby ses za rok, až tu budeš sedět v čekárně u doktora jako já, usmíval, protože jsi o půlnoci slyšel lidi, jak říkají: To byl ale neobyčejně dobrej rok, na ten nikdy nezapomeneme.... A staneš se nesmrtelnej.“
„Hm, to by se mi líbilo,“ pookřál Novýrok. „A co pro to mám udělat?“
„Nic,“ zachrchlal Starýrok a z toho dlouhého mluvení se rozkašlal. V tom se otevřely dveře do ordinace a ozvalo se: Další, prosím! Starýrok se namáhavě zvedl a šoural se dovnitř.
„Jak nic?“ volal za ním Novýrok. „Jak mám být dobrý, když nic nebudu dělat?“
„Ty nic nedělej,“ z posledního dechu zasípal Starýrok. „Ty jen buď. Dobrým si tě udělaj lidi. Tedy, jestli budou chtít...“
