Husa z paneláku

Mám bratra Honzu. Zdá se divné, že píši o huse a začínám bratrem, ale ta husa by bez mého bratra nepřišla na svět.

Po svém, více méně zdařilém chovu kuřat z umělé líhně, kterou si můj bratr udělal v kotelně paneláku, pokusil se též o porod husí. Maminka někde sehnala dvě husí vejce, bratr je s láskou uložil za kotel a čekal. Když nastal den líhně, sešla se celá rodina s příručkou Domácí chov zvířat. Babička někde slyšela, že huse se musí pomoci ven rozbitím skořápky. Klepla tedy vejce šroubovákem. Kus skořápky se rozbil a ven vypadla hlava housete, otočená do vývrtky s nohou zamotanou za hlavou. Visela z vajíčka a vypadalo to, že se dál už nemusí pokračovat. Bratr začal histericky křičet na babičku: "Zabila jsi mi husu!" Babička se vyděsila tak, že se rozčilením též klepla šroubovákem do hlavy.

Vražedkyní se však nestala. Husa to přežila a za ní se vylíhla i ta druhá. Za velké slávy se odnesla obě olysalá, slizská stvoření do kuchyně, kde se nahřívala v troubě plynového sporáku. Přes dramatický příchod na svět se obě housátka měla čile k světu. Po absolvování prvních lekcí o správné výživě a prospěchu pobytu v přírodě si tato dvě zhýčkaná stvoření odvezla babička s dědou na chatu. Zde na zdravém vzduchu by měla zvířata lépe prospívat a zdárně dorůst kýžené váhy a míry pro budoucí bratrův slavnostní oběd. Housata však zatím žila v košíku u kamen, vesele štěbetala a to, co sežrala zdařile vylučovala na koberec.

Uprostřed noci a za hlasitého klení vynášela babička košík z husami do předsíně, protože kvůli husímu štěbetání nezamhouřila ani oko. Husy však babičku s dědou milovaly, chodily za nimi jako pejskové.
I když by se zdálo, že jsou to husy inteligentní a zcestovalé, protože při své cestě na chatu jely i metrem, bylo tomu v podstatě naopak. Nikdo jim nevysvětlil, že když dojdou ke kraji balkonku, že dál je jen nic a cesta vzduchem. Tuto cestu vzduchem nakonec jedno house podniklo a přes výstražný výkřik bratra také dokončilo. Zaplatilo za tuto zkušenost životem.

Druhá malá husa osiřela. Neštěbetala a truchlila. Co dalo babičce a dědečkovi práce, aby ji rozveselili. Podařilo se však a tím více k nim husa přilnula. Už bez ní neudělali ani krok. Jednou jsem přistihla babičku jak honí husu po zahradě a říká ji: "Musíš běhat, aby jsi rychle neztloustla, oni by tě sežrali". Tím narážela na účel chovu mého bratra. Husa si však starost nedělala, jenom samotu nesnášela. Se slepicemi si nerozuměla, ale za to s babičkou a dědou moc. Jakmile je ztratila z dohledu, už se za nimi hnala přes záhon kedluben a okurek, čímž rozpalovala bratra do běla, protože mu ničila úrodu.

Jednou se děda s babičkou rozhodli, že je na čase, aby se husa naučila plavat. Šli s ní tedy k potoku. Vpředu šel děda, za ním husa a na konci babička. Děda, aby šel huse příkladem, prošel v teniskách potokem. Husa opovrhujíc vodou a asi i dědečkem, hrdě přešla po lávce. Dohodli se tedy na kompromisu a husa se koupala v plechové vaničce na zahradě, nebo v babiččině minibazénku s lekníny, který měla na své skalce.

Husa už dávno nespala u kamen, ale zavírala se na noc do chlívku. Toto opatření se však neobešlo bez večerního běhu babičky s dědou za husou, která tušíc, že má být zavřená, což nesnášela, nutila své pěstouny k přespolnímu běhu zahradou, aby byla posléze chycena a zavřena. Když se ji podařilo dostat do chlívku, otočila se zády a trucovala, protože toto zavírání ji uráželo. Jednou babička odjela do Prahy a děda s husou zůstal na chatě sám. Když nastalo večerní zavírání husy, dědovi se nechtělo za ní honit a tak vymyslel lest. Jelikož husa za ním stále chodila, tak děda vlezl do chlívku v domnění, že husa půjde za ním, on vyběhne, husu zavře a zvítězí. Mýlil se, zvítězila husa. Dívala se zvědavě na dědečka v chlívku, stojíc za plotem a vůbec nejevila snahu vlézt za ním. Dědu tedy běh neminul.

Jednou jsem přijela na chatu a našla dědu s babičkou moc smutné. Husa prý nežere, je nějaká nemocná a asi chcípne. Nakonec, když rodinná rada nic nevymyslela, naložila babička s dědou husu do starého dětského kočárku a odvezli ji do vesnice pro radu ke zkušeným chovatelům. Se slávou se vrátili zpátky. Husa byla po operaci. Měla bolák na jazyku, takzvanou "žabku", a to ji zkušená babka z vesnice vyoperovala.Husa byla sice zkrvavená, ale veselejší o babičce a dědovi nemluvě.

Neradovali se však dlouho. Husa opět onemocněla a to tím, že měla velice řídký trus a jistě si každý domyslí, čím tedy trpěla. Babička se ji snažila zformovat trus všemi možnými  prostředky. Když se ji to konečně podařilo a zajásala, uklouzla po tomto a zlomila si ruku. Trochu tedy na husu zanevřela, ale doplatil na to dědeček. Musel se starat nejenom o husu, ale i o poraněnou babičku.

Ukončit toto vyprávění tím, jak si bratr s rodinou na huse pochutnali, nechci. Nemám ráda smutné konce a také to není pravda. Husa totiž stále žije v péči dědečka a babičky a nevím, jakou lstí by je bratr donutil husu vydat. Určitě se jim podaří husu uhájit a zažijí s ní ještě další veselá trápení.