Můj seniorský život: Cesta z Německa

V devadesátých letech jezdil přímý autobus Teplice - Frankfurt n. Mohanem. Mám ve Frankfurtu synovce, chtěla jsem ho překvapit, využila jsem tento spoj, protože se měl večer vracet zpět. Plánovala jsem celé odpoledne na návštěvu. Proto jsem nechtěla věřit svým uším, že autobus se bude vracet už po obědě, že se na tom s nějakými ženštinami dohodl. Byly to ženy, které ráno nakoupily na bleším trhu nějaké krámy a hned se chtěly vrátit zpět. Na nás nebraly ohled. Museli jsme jet podle nich, na návštěvě jsme si sotva řekli Ahoj. Sice jsem si u té společnosti pak ztěžovala, ale nebylo to už nic platné.

Když jsem v prosinci jela na setkání ve Slavii, šla jsem na autobus s odjezdem 14.55. Ale nedočkala jsem se a někdo mi řekl, že už je pryč. Podruhé jsem šla o dost dřív a odjel ve 14.52 ... s jízdním řádem si hlavu asi nedělá. Jste dobrá, já bych asi vypustila duši.

Tak to mne se synem nechal řidič autobusu v Chorvatsku.... prostě u našeho hotelu nezastavil a dojel až do České republiky.... nedovoleně prodloužená dovolená.... honit jsem jej nemohla, prostě vůbec k hotelu nezajel.... Jste super sportovkyně, v osmdesáti takový výkon, smekám...

Při pobytu v Mariáns.Lázních jsem vždy jezdila linkovým autobusem i do NDR - Plauen. V čas odjezdu zasvítila zelená a autobus musel odjet. Opozdilí cestující nás pak "doháněli taxíkem" - přistoupili pak až na hranicích.

Ovšem, když v zahraničí čekám na autobus a má zpoždění, šílím, že už ujel...Nevěřím, že si za 14 dní pamatuje že máme na zastávce přistoupit. Tak snad už jen na konečnou v osmdesáti. Jste šikulka odvážná.

Když před 3 roky sletěla má sestra ze schodů při dobíhání metra a v první chvíli jsem nevěděla, zda žije, rozhodla jsem se, že dobíhat budu snad jen letadlo. :-)

příhoda s dobrým koncem a ten Váš běh - poklona .

Já bych byla vedle. Lékař mi důrazně vysvětlil, že v žádném případě nemám dobíhat žádný dopravní prostředek. Jste dobrá! :-)