Jak jsem se učila být samostatná aneb Jedna etapa mého života
Ilustrační foto: Pixabay

Jak jsem se učila být samostatná aneb Jedna etapa mého života

28. 6. 2021

Je to již mnoho let, kdy jsem zjistila, že v manželství žijeme vlastně ve třech, s tím, že radovánky jsou určeny jen pro dva a já do té dvojice nepatřím. V první chvíli mne popadl děsný vztek, že jsem za blba, že se se mnou nejedná na rovinu.

Vzhledem k tomu, že manžel podnikal, fungovala jsem vlastně jako „záložní padák“, kdyby se nedařilo. A to mě naštvalo tuplem. To, že vztah skončil rozvodem je asi každému jasné, ale před tím jsem odjela sama na dovolenou. Chtěla jsem si dodat sebevědomí a dokázat, že na spoustu věcí mám, že toho svého vlastně ani nepotřebuji.

A tak jsem si zarezervovala zájezd na Tenerife, objednala auto a vyrazila. Na letiště mě odvezl manžel, vysadil mě před terminálem, pravil „čau“ a odjel. Žádné přání dobrého letu a hezké dovolené. Slušnost se nám vytratila. Pomyslela jsem si pár slov a odebrala se k přepážce.

Let a rozvoz do hotelu proběhl dobře. Abych si tu samostatnost náležitě užila, u hotelu, který jsem si vybrala, jsem z autobusu vystupovala jen já. Nezbylo než oprášit anglická slovíčka a odebrat se k recepci. Sebrala jsem odvahu a zeptala se, jak to je s tím autem, co jsem si objednala. Pochopila jsem, že mi ho přivezou z půjčovny zítra. Fajn.

Na pokoji jsem rozložila průvodce i mapu a začala malovat a čárat: kam, kdy a jak nejlépe… Přišel čas večeře a zřejmě tehdy ještě nebylo moc zvykem, aby ženy cestovaly samotné, protože na mne tak divně koukali a stále se opakovala otázka, zda jsem sama. Podle toho jsem i vyfasovala stůl. Byl tak nějak za sloupem, žádný výhled, ani moc do restaurace nebylo vidět. Jako kdybych měla přinejmenším neštovice.

Tak to ne, řekla jsem si, a ráno jsem na snídani zabrala stůl hezky u okna a basta. Nadešel okamžik, kdy mi fešný španělský mladík přivezl objednaný vůz. Bylo úplně jedno, co mi vysvětloval, protože když jsem zjistila, že auto je funglovka, že má najeto 17 km, šly na mě mrákoty. Co když ho někde opřu? Stát se může cokoliv…

S autíčkem jsme si ale sedly a oba si jízdu užívaly (neškytalo, neškubalo, couvalo, parkovalo, kde jsem si umanula), tak snad se mu to se mnou líbilo. Procestovala jsem ostrov křížem krážem a doslova cestou necestou. Tenerife jsem si zamilovala. To, že jsem i zabloudila, nezapírám. Ptát se na cestu domorodce (byl tam jediný) byl taky dobrý zážitek. Nakonec jsme se pochopili, máchnul rukou, že tudy, a já poslechla. Dopadlo to dobře. Při cestě na Pico de Teide jsem byla moc ráda, že přede mnou jede autobus a že to nejsem já, kdo zdržuje. Cesta byla bez patníků, bez krajnice a do údolí sešup.

Nemá smysl popisovat krásy ostrova, to není účel článku. Splnila jsem si, co jsem chtěla. Osamostatnila jsem se a začala jsem být na sebe pyšná.

Pak následovalo pár dalších sólo akcí, nebo „babinec“ – cvičení, turistika, apod. Pak jsem ale najednou dospěla do okamžiku, kdy vidíte nebo zažijete něco pěkného, že by za těmi slovíčky „jé koukej to je pěkný“ mělo následovat přitulení, a společné prožití s někým vám milým.

Korunu všemu nasadil kamarád. Když jsem se chlubila, jak jsem to a tohle dokázala a támhle byla a toto udělala, pravil: „Víš, kočko, ale takovéhle amazonky my vedle sebe nechceme. My nechceme, abyste všechno uměly. Chceme se o vás starat, pečovat, milovat.“ (Řekl to hezky, co? Mohl to říct daleko stručněji.)

Zůstala jsem na něj koukat, ještě jsme si chvilku v tomto duchu povídali a já… já přibrzdila.

Bylo to ale k něčemu dobré. Za těch pár let single života, jsem se tak nějak našla.

A jaké je to teď? Nejsem sama. A jestli jsem to celé zvládla a ustála, to musí posoudit někdo jiný...

Co říkáš miláčku?

Můj příběh vztahy a sex životní postoj
Hodnocení:
(5 b. / 44 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
Jste žena s velkým Ž. ***************
Soňa Prachfeldová
Helenko tleskám.
Jan Zelenka
Obdivoval jsem ženy, které byly samostatné. Když jsme jezdili po středomořských cestách i necestách, věděl jsem, že se mohu na svou ženu za volantem vždy spolehnout. Ti, co hledají ženy skoro nesvéprávné, aby mohli o ně pečovat, jsou duševní chudáci.
Eva Mužíková
Přečetla jsem si znovu ráda..
VANDA Blaškovič
Helčo, ahoj. Cožpak vycestovat, ale jezdit po těch šílených serpentinách!!? Jak zdatná jsi byla řidička? Znám to tam, vím o čem mluvím a i s profi řidičem mi jde mráz po zádech. Nyní v posteli při vzpomínce také…jsi dobrá! Pozdrvuj Romana, pa.
Alena Velková
Hezké vyprávění
Margita Melegova
Nekdy je dulezite udelat ten prvni krok a ten vysel, bylo to vykroceni spravnou nohou a v pravy cas.
Naděžda Špásová
Helo, moc hezky jsi to napsala, jsi dobrá, já bych sama nikam nejela, jsem srab. Ať vám to s Romanem vydrží hodně dlouho. :-)
Zuzana Pivcová
Helenka je prima, to je jasné, a také proto se dala dohromady s primovým Romčou.
Václav Soukup
To je tak hezky napsaný ! Jste správná žena - žádná " fňukalka " !

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.