Procházka s koňmi
FOTO: autorka

Procházka s koňmi

2. 2. 2016

 
Je poslední lednový den, neděle, venku svítí slunce a trochu víc fouká. Dcera mě ani nemusela moc přemlouvat, abych s ní jela na koně. No na koně. Jednalo se o to, že potřebovala své koně nechat proběhnout. Takže jsem sbalila kulicha, foťák a jely jsme na Hlinnou. To je malá vesnice nad Litoměřicemi. Spolužačka Tereza tam chová a ustájňuje koně a naše dcera Tereza tam má své dva koně. Kobylku Meggy a jejího syna koníka Matese.


Když je přivedla z pastviny na dvůr, tak jsem se trochu vyděsila. Byli mírně řečeno obaleni blátem. To totiž koně moc milují, vyválet se v bahně. Vzhledem k tomu, že nešli pod sedlo, dala jim jen ohlávku a vyrazili jsme ven. Kolem Hlinné je docela dost travnatých pozemků, na které lze jít na procházku. Bylo krásně, i když trochu větrno, narazila jsem kulicha, připravila foťák a mačkala spoušť jak o závod. A že bylo co fotit.


Hlinná leží v kopcích, takže nebe tam bylo přímo kouzelné. Nejen slunce, modrá obloha, ale i tmavé mraky, peřinové mraky, do toho běhali koníci, tedy kobylka chodila, protože nebude dlouho trvat a bude mít hříbátko. Koník Matýsek se pásl a pak za námi vždycky vyrazil, aby se náhodou neztratil. Vzhledem k tomu, že celá oblast je CHKO Českého středohoří, je tam možnost hezkých výletů, např. na kopec Hradiště, z kterého je za jasného počasí nádherný výhled.


Nebudu psát o vesnici, nebo pamětihodnostech. Má své stránky http://www.obec-hlinna.cz/, a každý, kdo by se tam chtěl vydat, si to může přečíst. Chtěla jsem jen ukázat lásku k jinému zvířeti, než jsou pejsci, kočičky a jiná drobotina. Tuto lásku dcera zdědila po mé babičce, která pocházela z Ukrajiny, kde prý měli hospodářství. Obdivuji ty drobné holky, jak se nebojí a jsou ochotny pro své lásky udělat hodně. Jak jsou schopny vědět, jakou má kůň povahu, kdy má radost a kdy se vzteká. Kdo sdílí stejnou náklonnost ke koním, tak ví o čem mluvím.


Fotila jsem nejen koníky, ale i mraky, protože to je zase moje záliba. Ke koním cítím respekt a pozoruji je z uctivé vzdálenosti. Ten kohout tam byl po návratu, proto je poslední a líbil se mi, jak se nakrucoval. Omlouvám se za trochu horší kvalitu u některých fotek. Světlo si ze mě dělalo legraci. A ještě poslední zajímavost. Kdysi se na Hlinné natáčel  fantasy film Mlhy Avalonu. Byl docela pěkný.

příroda zábava zvířata
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Zajímavý pohled na život s koňmi.
Lidmila Nejedlá
Naďo, moc hezké. Na koni jsem jezdila ještě v 50ti letech. Na nějakého mírného koníka bych si troufla i dnes. Mám ta vznešená zvířata ráda.
Naděžda Špásová
Moc děkuji všem za hezké příspěvky.
Marie Seitlová
Koně mám moc ráda a rodina mého syna je s nimi hodně spojená. Syn i snacha s nimi pracují a mají své 2 koně. Jezdí je snacha a vnučka. Neděli jsem také trávila s vnučkou u koní. Na mém profilu mám také pár fotek koní.
Marie Magdalena Klosová
Po koních jsem vždycky toužila.Splnila jsem si sen ve svých 48 letech a pak jsme s mužem jezdili celých 10 let.Nádhera!Když jsem pak toho ze strachu z pádu nechala,dlouho se mi stýskalo po bezprostřední blízkosti toho nádherného zvířete.Koně miluji,ale už jen z povzdálí.mm
Zuzana Pivcová
Koně jsou nádherní, jezdila jsem asi 2 roky, ale neměla jsem správnou koňáckou postavu a navíc jsem začínala pozdě a byla jsem nejistá. Nejraději jsem na jízdárně pomáhala s úklidem, krmením a péčí o koně, kteří se vrátili z vyjížďky. Od té doby, co jsem začala jezdit, už jsem nechtěla vidět Velkou pardubickou. Aha, Naďo, babička z Ukrajiny, máte díky ní své jméno? Dodatečně odpovídám na dotaz na chatu, že sestra má (a s ní i já) téměř 18letou kočku Naděnku. Ale o tom snad někde jinde.
Naděžda Špásová
Přiznávám, že jsem na koni seděla jednou v životě půl hodiny a už nikdy víc.
Michaela Přibová
Naďo, zdravím. To jsou nádherné fotky. Díky.
Hana Rypáčková
Moc hezká procházka a koně jsou krásná zvířata...Kdo by je neměl rád! Vnuk jezdí, stará se o ně, svého nemá, ale chtěl by žít na Šumavě , pracovat si se dřevem a chovat koně. Kdo ví... Když je kůň pomalý a neplaší se , tak si na něj taky sednu a jedu loukou... V lese mi vadí , jak si ukusuje a škube jehličnaté větvičky...
ivana kosťunová
Syn jezdí na koni velmi dobře-je to teď mezi mladými taková móda. Zkusila jsem se pod jeho vedením taky projet, ale asi to není sport pro mě. Jaký je pohled z koňského hřbetu nevím, měla jsem co dělat, abych se udržela.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.