Po desetiletém soužití s jednou ženou zjistil Bohdan Karásek, že manželství je sice hezké, ale je to furt. Výpravčí vlaků si vzal za ženu učitelku a ta poroučela i v posteli. Jednou na noční pohladil zezadu po vlasech u protějšího stolu sedící kolegyni. Zachvěla se a zaklonila hlavu. Následující polibek byl rozbuškou k explozi vášní a nebezpečných cest za erotikou. Záletník předem vyloučil návštěvy v bytech dobývaných žen, i kdyby byl manžel na služebné cestě v Číně. Jednou si vypůjčil klíče od bytu na sídlišti v Brně. Marně pak cpal do zámku klíč. Kopal do dveří a hlasitě nadával, aniž si jej kdokoliv na poschodí povšiml. Později se kamarád omluvil, že mu svěřil úplně jiné klíče.Naštěstí se dáma shodou okolností nedostavila.
Co je v domě, není pro mne. Toto pořekadlo bylo základem řetězce různých hnízdeček lásky rozdováděného svůdníka. Pro vysokého černovlasého a ukecaného jedince nebyl nábor spoluúčastnic milostných dobrodružství žádným problémem. Stačilo jenom udat souřadnice a určit čas odjezdu i návratu. Začal za tím účelem vyhledávat hotely v Brně i okolí.. Věc však měla háček. Žádná kolegyně nemohla prostě odjet z domu na noc bez patřičného vysvětlení. Vždy šlo o dámy vdané, středního věku a neposkvrněné pověsti. A tak jakmile vztah dozrál, navštívil Bohdan hotelovou recepci a zaplatil ubytování na jednu noc. Ubytoval se, z hotelu však odjel domů. Druhého dne pak dva lidé vyzvedli v recepci klíče a setrvali v pokoji do čtrnácti hodin. Dost času na lásku.
Ještě když jako mladý ženáč navštívil na svatební cestě hotel, musel na recepci předložit nejen občanské průkazy, leč i Oddací list! To bylo na konci šedesátých let. Ale i za dvacet let bylo nutno občanku předložit. Bohdan vzal vždy doma z patřičné přihrádky dva cestovní pasy, manželčin a svůj. V recepci je předložil, neboť pas nahrazoval občanku při cestě do ciziny. Musel pak doufat, že žena, která přicházela později, mihne se kolem recepčního okénka a nebude konfrontována s fotkou. Někdy musela být zvláště zvědavá recepční i umlčena stokorunou. Jednou se dokonce stalo, že se ředitel hotelu zle osopil na záletníka. Pravil:,, To není od vás pane hezké, že necháte chodit v zimě po venku tu dámu, která za váma chodí!“
Jak šel život, vytvořil si Bohdan celé soukolí. Ulovil kolegyni při setkání na noční směně třeba mezi vagony. Pohlazení, stisk ruky, několik slov. No a po dělostřelecké přípravě nastala ofenzíva a nástup ženy na vytčenou trasu. Ženy pak rozděloval na přispívající a ty druhé.
Jednou v Praze v nádražní restauraci vracel u stolu přítelkyni na tisícovku a nepostřehl, že se na dámu lidé dívají velice podivně. Začervenala se spěšně opustila restauraci.
Tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu, až se ucho utrhne. Utrhla se zákonitá manželka a následoval rozvod. Zmizela nejen žena, ale i její cestovní pas. A teprve v nouzi zjistil Bohdan, že léta celou tu šarádu činil zbytečně. Doneslo se mu, že kdyby při nějaké šťáře policie v hotelovém pokoji zastihla ženu vydávající se za manželku, byl by to průšvih jako hrom. Ale kdyby tam byla manželka jiného pána, řádně zapsaná v recepci, nic se neděje! Co tam dělá, po tom nic není žádnému zvědavci, natož kontrolnímu orgánu.
Tak se v klidu a pohodě dostavila padesátka. Bohdan poznal mnoho žen a s každou se rozešel v míru. I po letech se k němu hlásí a z milenek se staly kamarádky, posléze kamarádské babičky.
Jednoho letního dne se již osamělý výpravčí Karásek vyhříval na sluníčku, usazen pohodlně na lavičce před dopravní kanceláří. Přisedla si pracovnice závodní vlečky, dáma aristokratického typu. Celá kněžna Bolkonská. Bez okolků byla zařazena do soukolí. Nastalo první pracovní setkání a pak zhodnocení a výhrady. Bohdan pravil: "Tak ahoj. Já nemám rád zakouřené polibky!“
Žena přestala kouřit. Projevila se však jako Kudlanka nábožná. Bohdan ji posléze přivedl do svého rodinního domku a oženil se s ní. Zachoval se jako dítě, které se spálí dvakrát o stejnou plotnu. Nastal koněc filma. Poslední milenka totiž prošla celým zavedeným soukolím a stala se z ní osoba znalá. Nelze jí nic nakecat. Tak se stalo, že konec milostných rejdů nenastal celkovou tělesnou ochablostí, ale přítomností písku v soukolí!
Možná by se dalo aplikovat i lidové pořekadlo. Konečně padla kosa na kámen! A bývalý svůdník se prohřešil proti starému pravidlu. Když náhodou dostaneš chuť na kremroli, nemusíš hned kupovat celou cukrárnu!