Ilustrační foto: Pixabay

Po stopách úsměvu

29. 7. 2022

Úsměv je jedním z nejvíce okouzlujících a nejvděčnějších výrazů dětské i dospělé osobnosti, který působí na každého. Odkud se ten smích bere? Učíme se smát nebo se s touto schopností už rodíme?

psychika zdraví životní styl

Autor: Miroslav Wilczek

Hodnocení:

(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 25.2.2016 17:05

Výborně. ***** Ještě bych chtěl upozornit na jednu zajímavost. Povšimli jste si, že je smích i v očích? Takže třeba se zakrytým zbytkem tváře... Je to úžasné, já se rád dívám lidem do očí.

Naděžda Špásová 25.2.2016 16:35

Smích prý léčí. Něco na tom je, i když důvodů k smíchu v dnešní době moc není.

Hana Rypáčková 25.2.2016 15:05

Je to tak. :-)

Jarmila Komberec Jakubcová 25.2.2016 13:55

V některých zemích se lidé usmívají stále - zažila jsem to v Thajsku a Japonsku. Je to určitá maska či naučený výraz. Také v USA to bývá zvykem, obzvlášť na severu země. U nás se lidé neustále mračí a na otázku, jak se mají odpoví většinou "špatně".

Hana Šimková 25.2.2016 13:15

Ano, je to známé.

Zpět na homepage Zpět na článek

Trochu prochladnout a nedojídat. Život mohou zlepšit prosté věci

Na téma jak žít co nejdéle v co možno nejlepší fyzické a psychické kondici se v posledních letech objevují tisíce rad a doporučení. Jisté je, že průměrem je nyní o dvacet let delší věk, než bývalo běžné u našich prarodičů.

Vratislava Hofmanová, redakce

Kdo žije podle představ druhých, bývá na konci života nespokojený

Žil jsem tak, jak ode mě ostatní očekávali, ne tak, jak bych sám chtěl. Tuto větu ve stáří říká mnoho lidí. Nebo si něco takového myslí. Zatímco v mládí měli pocit, že je správné se přizpůsobit, s přibývajícími roky se více kloní k individualismu, ba až sobectví.

Vratislava Hofmanová, redakce