Miloš kuchtíkem
Ilustrační foto: pixabay.com

Miloš kuchtíkem

1. 3. 2016

Přežít páteční odpoledne v přelidněné Praze je opravdu o život. Všichni se vyvalí na ulice, do pražské dopravy, přes týden přeci neměli na nic čas!

Na ulicích jsou vidět na nákupech století důchodci. Slepci s bílými „radary“ také musí nakupovat jídlo až v pátek. Venkovští policisté s taškami plnými špinavého prádla se s nimi vrací k venkovským pračkám, maminek. Matky s kočárky musí také náhle kupovat jídlo. Vesničané v černých šatech v Praze v pátek odpoledne pohřbívají příbuzné. Nakupovat musí penzisté o berlích. Prostitutky s nočním líčením vyráží do „pracovní“ směny. Bankovní lupiči zatím neútočí, krást začnou až před šestou hodinou, to tam bude víc peněz!

Prodrat se velkoměstem a nakoupit maso na víkend je moc náročné. Přesto jsem v té mele jako starý mládenec získal cvik. Umím třeba nakoupit selečí maso (levnější než bůček z dospělé svinky), uzený hovězí jazyk na tenké plátky nakrájený, teď už podpultové morkové kosti, ba i hovězí líčka. Zásobování Prahy masem je teď lepší než v obdivovaných USA. S nákupem se musím prodrat metropolí, do naší ulice hrůzy a naším činžákem hrůzy.

Dnes před naším domem bylo nějak divněji. Z putyky pro propuštěné trestance se ozýval jásavý zpěv vězňů, z nabyté, aspoň krátkodobé svobody. Zpívali si moravské lidové písně. Před putykou stál v uniformě obecní policajt, pokuřoval doutník a listoval si v pornočasopisu. Na chodníku leželo novinami přikryté mrtvé tělo kriminálníka. Dochlastal, ušel jen dva metry a na místě skonal. Čekali na „černé havrany“! V knajpě spoluvězni o ničem nevěděli, pěli.

Něco jsem musel přikoupit u nás v domě, u Vietnamců. Platil jsem pětistovkou a tisícovkou. Vietnamka má zkušenosti s olupováním, několikrát denně! Pětistovku si ihned zastrkuje za podprsenku, tisícovku až pod kalhotky.

Na našem domovním schodišti se také ozývala hudba. Manželský domovnický pár právě omýval schodiště. On si zpíval: Proč tvá ústa milá mlčí, když mé srdce láskou plá…, ona si štěstím, z dobře placeného domovnictví hvízdala.

V našem patře se ozýval řev vdovy a nájemníka: ty mě vyženeš na ulici, chcípnu tam hlady a mrazem, on: nikdo tě na ulici nevyhání, ještě!

Vařit jsem se začal učit sám, už od 23-ti let. Neměl jsem komorníka a byl jsem budoucí starý mládenec. Začínal jsem ohřevem párku ve vodě. Po několika marných pokusech jsem ho několikrát spálil, později jsem už na něj nezapomínal. I studium varu brambor ve vodě vyžadovalo studijní čas. Z počátku jsem je připaloval a při tom spaní se málem zardousil jejich dýmem!

V pátek se dobře se musí zevnitř zamknout bytové dveře, na dva západy! Ať se venku to město třeba umlátí. Já, už uondaný, mohl začít s pátečním vyvářením, na židovský šábes a na křesťanský den Páně. Oba svátky mi vyhovují, jen když o nich pořád nemusím kuchtit!

Vyvářku začínám uvolněním všech tří výtoků z mého bytu (záchodu umyvadla dřezu). Stále se musí přeci něco odhazovat a vylévat. Takhle je hned a vše úplně uklizeno.

Nemám odhad varných časů, proto si ke každé varné nádobě stavím jeden natažený časový spínač. Pak už vše zpracovává stále ještě jistá ruská elektřina a ruský plyn! Dá se při tom sedět a poklidně pokuřovat. Po různých časových zvoněních (jako v kostele) musím vstát a nádobu vynést vychladit na terasu. Tam už zase začíná mužská dřina. Ze sedmi okolních hřbitovů se vrací holubi rozežraní tamním ptačím zobem. Jídlo by mi hned sežrali, a prázdné nádoby potentočkovali. Musím je odhánět tleskáním, křičením a máváním rukama. Chodci zezdola na mě koukají, jako na blázna! Mezi tím zvoní další budíky, holubi ale bdí a využijí každou vteřinu mé nepřítomnosti k sezobnutí mého jídla! Je to kdo z koho!

Také se mi někdy nevydaří, třeba jsem obalil sýr na smažení v kokosové moučce; ale později mi chutnal, jako by byl ve správné strouhance.

Po tepelném zpracování už je vše jednodušší. Ve špíži mám větší chlad než v elektrické ledničce

Doma pak stačí postupně jídlo už jen vychutnávat. Snad dožiji i příštího pátečního vyváření?

 

 

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Bartušková
Miloši, starý mládenče, bavila jsem se.
Zdenka Jírová
Zase děsy- běsy. Ale ze zvědavosti jsem dočetla. Je s podivem, že všechny ty hrůzy zatím ve zdraví přežíváte. To bude asi pražskou vodou.
Marie Magdalena Klosová
Musím oponovat paní Janě Slavíkové.Nejste básník,ale "surový/nebo syrový,možná i sýrový/realista.Takže,co tím chcete říci,je jasné jako facka.Zdravím staromládence.mm
Alena Tollarová
Fakt jsem dočetla až do konce. Snad dožiji i příští hrůzyplné vyprávěnky.
Jana Slavíková
Vaše příspěvky čtu pečlivě, ale stejně většinou nevím, co tím chtěl básník říci. Nicméně jsem se pobavila a těším se na další :-))
Květoslava HOUDKOVÁ
Článek = obvyklé FUJ !
Jana Šenbergerová
Vidím, že to pražští mládenci vůbec nemají lehké. Docela by mě zajímalo, jak jsou na tom pražské panny.
ivana kosťunová
Pane Nekvasile, za ty roky staromládenectví jste se snad mohl naučit pořádně vařit ?. Ale chápu, jste příliš zaměstnám sledováním dění kolem. Váš pohled na svět je originální, popis taky, máte 5*

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.