Soutěž: Mé první životní zklamání
Ilustrační foto: pixabay.com

Soutěž: Mé první životní zklamání

11. 3. 2016

Již odmala jsem se výtvarně činil a od MŠ jsem udivoval své vychovatelky, učitelky a později profesory, jaký jsem to výtvarný talent. Kreslil a maloval jsem, co mně zajímalo a bavilo, mé okolí žaslo.

Má třídní vzala mé práce a odnesla je jednomu akademickému malíři. Ten mně zařídil návštěvy v LŠU, tam jsem strávil celých 9 let, abych se vzdělával a mučil se nad kompozicemi s porcelánem, postavami, perspektivou. Popravdě, ty poslední roky mně moc nebavily, protože to už nebyla zábava, ale dřina, aby výsledek byl 100% - na to byl profesor pedant. Výsledky však stály za to – sbíral jsem nejen vnitrostátní ocenění, ale i mezinárodní. Byl to moc pěkný pocit jezdit na výstavy a přebírat diplomy včetně cen v podobě malířských potřeb z ciziny, které ani třeba pan profesor neznal. Na druhé straně to byla závist spolužáků a pomalá odcizenost v kolektivu kamarádů, kteří neunesli mé úspěchy.

9 .třída. Blížily se přijímací zkoušky do Prahy na Uměleckou průmyslovku. Byl jsem moc nervózní a plný trémy. Talentovky trvaly celý den a daly zabrat. Byly tam talentovaní mladí výtvarníci z celých Čech a uměli. Dal jsem do toho celou duši a snažil se podat pomalu sportovní výkon (prý jsem spal pak 2 dny jak jsem byl vyčerpaný). Nechci se chválit, ale nad mými výtvory se vystřídali snad všichni profesoři a uznale kývali hlavami. Talentovky jsem udělal.

Zbývaly zkoušky z matiky a z češtiny. Přiznám se, že v matematice vůbec nevynikám, nemám tzv.matematickou paměť a dodnes si zapamatovat telefonní číslo mi dělá problém. Češtinu jsem udělal, ale matiku jsem projel na celé čáře. Takže konec? Život najednou okolo mě potemněl. Všechna práce a hodiny dřiny byly k ničemu.

Zavolala si mně výběrová komise a oznámila mi, že i přes to, že jsem neuspěl z matematiky, pro velký talent mne přijímají. Měl jsem radost. Bohužel ta trvala jen měsíc. Zavolal si mne otec a oznámil, že internát školy už nemá místo a peníze na financování nějakého ubytování nemají. Měl jsem tetu a bratrance v Praze, ani tam jsem neuspěl. Dalším argumentem bylo, že bych se v Praze zkazil a že mně chtějí mít pod dozorem. Dodnes to nechápu a mám to rodičům za zlé, ostatní děti neměli problém a já ano? Spíše si myslím, že mně nechtěl otec v Praze potkat, když tu prováděl své milostné avantýry.Když jsem to oznámil svým učitelům a panu profesorovi z LŠU, tak se chytali za hlavu. Ten mne dokonce už nikdy nepozdravil, když jsem ho i v pozdější době potkal.

Začal jsem studovat stavební průmyslovku. Utrpení a bída. V prváku jsem na kolenou prosil mámu, aby mně vzala ze školy pryč. První ročník samá čtyřka a pár reparátů. Jsem manuelně zručný, a tak jsem chtěl jít na uměleckého kováře. Ne a ne. Protloukl jsem se školou, udělal maturitu a začal dělat stavařinu, která mně nijak nepřirostla k srdci a popravdě mně nijak nenastartovala kariéru, spíše naopak. Více než projektant či stavební technik jsem byl raději zedník. Dnes dělám v stavebním archivu.

No a mé výtvarničení? Z prvákem jsem skončil i z výtvarnou činností a už nikdy jsem nekreslil a nemaloval. Prostě konec a šmytec.

No popravdě jsem spíše přesedlal na fotografování a i docela mám úspěchy. Taky jsem udělal pár komiksů o historii města Chomutov, ale když jsem je zdarma městu nabídl, ani se neozvaly. Taky dělám vynálezy a patenty, hlavně pro využití z recyklovaných plastů, ale nejsou peníze na jejich realizaci a uvedení na trh. Vyhrál jsem třeba soutěž na nový typ horolezeckých stěn, ale taky se nejde dohodnout s firmami pokud to nemáte právně a finančně zajištěné. Návrhy nových společenských her, potravinářských výrobků,stavebních výrobků. Prostě dělám jen do šuplíku. Doděláváme rodinný dům a 10letá nemoc manželky polykají finance, ale nestěžuji si. Mám skvělou ženu a děti - to se nedá zaplatit .

Můj syn začal taky kreslit a je v tom špička. Je nová doba a tak se realizuje v grafice na počítači. Sbírá ocenění a je cca 14tý na světě.  A náš postoj rodičů k němu? Právě naopak – my ho podporujeme ve všem a snažíme se mu ve všem pomoci nejen finančně, ale i radou a pochopením.

Někdy mne v duši zabolí a slza ukápne nad zmarněnou osobní šancí a smůlou, ale jde se dál. Asi řada z Vás podotkne, tak co Ti brání malovat dál? Zkoušel jsem to i přes psychology – prostě to nejde, je to hodně silný blok přes který se nedostanu. Navíc to chce stálý trénink  - ten už nemám. Pak se starám o svou dlouhodobě nemocnou ženu, RD a hospodářství, už není čas. 

Na závěr: prosím všechny rodiče, aby cítili s dětmi a podporovali je. Poslouchali je a porozuměli jim. Nelitujte času a peněz. Nevnucujte jim své pravdy a dogmata. Nechtějte, aby byli nešťastní a měli zkažený život. Splňte jim jejich přání a sny. Ono se to vrátí bohatě i Vám a naší společnosti.

 

 

 

 

 

 

 

 

Můj příběh Soutěž - poprvé
Hodnocení:
(4.3 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše Onderková
Pane Karle, moc pěkný i když smutný příběh, mám dva starší bratry, rodiče také obraceli každou korunu, ale na rozdíl od vašeho otce měli rozum a my si mohli vybrat sami. Stejným způsobem jsem nenutila své tři děti do ničeho i když jsem na ně byla celý život sama. Váš článek mne zaujal ještě z jednoho důvodu. Já totiž napsala článek úplně z opačné strany. Moje práce mi byla i koníčkem a chodila jsem do práce s radostí. Přesto vím jak se cítíte. Přeji vám aspoň trochu klidu v srdci, abyste se ještě vrátil k tomu co jste miloval.
Věra Lišková
Až budete mít v důchodu více času, i ta můza Vás navštíví a věřím, že zůstane u Vás dlouho na návštěvě.
Karel Boháček
Díky všem za komentáře . Ono se vrátit k malování možná jde, ale kromě samozřejmého talentu a píle na sobě stále dělat je tu ještě tzv, idea a můza výtvarníka. A to prostě nějak zmizelo a ztratila se fantazie a nápady. Kolikrát jsem seděl nad listem papíru a tma , prázdnota. Ty komiksy byly jedinou věcí - kdy byla snaha projevit se nad daným dějem - skutečností. Řada výtvarníků Vám sdělí, že problém není ani tak technika jako nápad a jeho provedení. Nedivím se , že řada z nich se obrací k alkoholu či drogám. Další umělci /rádoby umělci / se jen opakují a donekonečna rozpitvávají několik témat. Další co tu padlo - ano umělec musí mít podporu /nejen rodinu/, ale i manažera, který se stará o zakázky. Nevěřil jsem tomu, ale je to pravda, kterou vidím denně u svého syna. Je to smutné, ale vše bylo a je jen o penězích. Musíte mít navíc kontakty a vlivné přátelé. Syn je taky postupně získal. Známe řadu vynikajících výtvarníků , kteří bez kontaktů a manažerů stále hrají místní ligu.
Soňa Prachfeldová
V každém z nás je různorodé nadání, pak záleží mnoho na okolnostech a prostředí a zejména na nás, jak dál se budeme vyvíjet a jak se uplatníme. Uplatnil jste se dobře v jiném oboru a asi to tak mělo být.
Drahomíra Stínilová
Ono je to velmi těžké bojovat za svůj talent, když má člověk na krku problémy, které musí řešit on sám a ty mu zaberou tolik času, že je tak vyčerpán k nějakému dalšímu sebeprosazování. Jak říká spousta umělců, kteří to někam dotáhli, že to byla dřina, ale bez štěstí být na pravém místě v pravou chvíli, nebo náhodou potkat toho pravého člověka - že by to nedokázali.
Karel Boháček
Komiksy jsem nabídl osobně p. primátorovi Černému, ale ani neodpověděl Nevím p.Kostunová - ale asi nejsem pohodlný a líný, kdybyste lépe četla článek... Navíc když mi bylo 17 musel jsem se starat o nemocnou babičku a dostavět RD ,když po smrti maminky od nás otec odešel. V 21 jsem se jen s batohem dostal do Chomutova a postupně koupil jeden rozbitý dům ,který jsem přestavěl a teď postavil zcela nový a přitom vychoval tři děti. Starám se již taky delší dobou o nemocnou manželku a dřu na hospodářství..jsem tedý pohodlný ? Mimo jiné jsem dělal v chemickém průmyslu s jedy -12 let - myslíte ,že by to mohl dělat lehkovážný a nevyrovnaný člověk ?
Hana Rypáčková
Stejně ten talent z člověka vykvasí a když za ním jde - projeví se , třeba opožděně. Záleží na nátuře.
Drahomíra Stínilová
Moc hezký článek. Prožila jsem něco podobného a několikrát. Byla to jak oblast výtvarná, tak po matuře literární. Tenkrát bylo také důležité, z jaké jste rodiny, zda jste v SSM, rodiče ve straně. Ale to, jak se na Vás podepsal otec, to musí moc mrzet. Taky jsem potom dělala celý život práci, která mě netěšila, ale starosti o rodinu a o přežití byly důležitější. Teď chodím jen pro zábavu na malbu, kresbu na VŠE U3V, tj. univerzita třetího věku. Taky fotím a občas zajdu na komiks do klubu seniorů Elpidy. Možná pobočka z nějaké vysoké školy bude i někde u vás. Nevím. Ale přála bych Vám, abyste se zase k malování nějak dostal.
Lidmila Nejedlá
Pane Karle, vkládejte své umění do vnuků, určitě Vás překvapí. A malujte pro radost, Vaše obrázky určitě udělají leckomu radost.
Zuzana Pivcová
Chtěla jsem být novinářkou a na žurnalistiku jsem se nedostala, a také ne pro nedostatek talentu, ale trochu neférovým jednáním přijímací komise. Mrzelo mě to a náhradní učitelství, které jsem vystudovala, mi celoživotně k srdci nepřirostlo a při vhodné příležitosti jsem ho opustila. Myslím, že by rodiče snad už mohli rozeznat, u koho z dětí se jedná o pouhý rozmar nebo ještě nerozhodnost, a kdo má v sobě touhu po budoucím povolání už pevně zakořeněnou a i svými zálibami už k němu směřuje. Takové děti si zaslouží všemožnou podporu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%