Začaly prázdniny, červenec 1969. Ale - jsou to pro mne ještě vůbec prázdniny, není to jen jakási dvouměsíční dovolená, po které mám nastoupit do zaměstnání? Ve skříni jsem mezi doklady měla čerstvý diplom z pedagogické fakulty, ke kterému, ještě než jsem definitivně opustila budějovickou školu, přibyla umístěnka - základní devítiletá škola Chrášťany. Zuzka se má! Po prázdninách se zase na fakultu, na kolej a ke kamarádkám vrátí, já už tam nemám co dělat! Alespoň, že jsem se dostala poměrně blízko od domova, těch deset kilometrů se dá dojíždět.
Začátek prázdnin byl, jako bývaly prázdniny předchozí, ale pak mi najednou ředitel (tehdy ještě snad pan ředitel) sdělil, že se asi za tři dny jede do školy podívat a že bych tam měla jet s ním, ať vím, kam nastoupím. V Chrášťanech jsem do té doby ještě nikdy nebyla, uvidím tedy poprvé své budoucí pracoviště. Ředitel bydlel jako já v Týně a s jeho dcerou jsem se znala ze cvičení, byla jen o rok mladší než já.
Další den mě štípla do nohy včela. Noha mi otekla, pořádně bolela, musela jsem k lékaři pro antibiotikum a špatně se mi chodilo. Situace mi k uvedení do školy právě nenahrávala!
Pak konečně tento pro mne významný den přišel - bylo 21. července. V televizi vysílali přenos z Měsíce, kam poprvé vstoupili lidé - američtí astronauti. Vysílání probíhalo ve velmi časných hodinách, ale mně to nevadilo, stejně bych už z nervozity nespala!
Pan ředitel byl ke mně vlídný, nabídl mi pomoc, budu-li ji jako začátečnice potřebovat (netušila jsem, že jeho starostlivý vztah poměrně brzy skončí).
Pohled na oprýskanou školní budovu mě vyvedl z míry, a to jsem ji ještě neviděla uvnitř. Do staré jednoposchoďové budovy se vešlo pět tříd, první stupeň měl učebny ještě na dvou místech ve vsi. Představila jsem si školu z dob Jakuba Jana Ryby...
Dřevěné podlahy, dřevěné schody do patra a dále na půdu, WC sotva přestavěné ze suchých zařízení, snad tam i jedna původní komůrka bez vody dosud fungovala. Topilo se v kamnech a služba z řad žáků měla v zimě udržovat alespoň jakžtakž teplo. Ve třídách dřevěné lavice se sklápěcími sedačkami, jen někde stolky a dřevěné židle. Tělocvična i dílna zarovnány novými pomůckami pro novou školu. Ale ta měla být otevřena až za rok. V největší třídě v přízemí byl klavír. Zkusila jsem něco zahrát - řada kláves se neozvala. V kabinetech nějaké pomůcky přece jen byly, ale o odborných učebnách se nám mohlo jen zdát. Na tělocvik se chodilo ven, dílna se musela co nejdříve vyklidit.
Tak, tohle je tedy mé místo - alespoň pro tento školní rok, pomyslela jsem si. Lidé z naší planety dorazili na Měsíc, a tady je snad stále ještě středověk!
Jaké bylo to vaše „poprvé“? Co vám nejvíce utkvělo v paměti, na jakou událost či činnost, kterou jste dělali prvně, nejraději vzpomínáte Zúčastněte se naší soutěže a napište nám svůj příběh na téma „Poprvé“. Více informací o soutěži najdete zde.
(Pro ilustraci bylo použito foto ukázkové staré učebny z expozice Městského muzea v Týně nad Vltavou)
