Modelkou jsem se stát NIKDY nechtěla a ani jsem o tom nepřemýšlela. Jsem malé postavy, měřím jen 154 cm a moje matka moji představu, o tom, zda jsem či nejsem hezká, natož krásná, mi „vysvětlila“ slovy v mých třinácti letech: "Nejsi moc hezká, vkus nemáš, a tak se musíš učit".
Tato věta hrozně a dlouho bolela, když jsem se s tím s pláčem svěřila babičce, řekla mi: „Ty budeš krásná, až budeš hodně starší.“
Co bolí, to přebolí a já proplouvala životem jako šedivá myška s nohama na zemi, která se učila, snažila se vše dělat co nejlépe, být užitečná, svůj vzhled jsem přestala řešit. Oblékala jsem se přiměřeně, snahou ale bylo vždy, abych byla upravená, žádné výstřelky, žádné extravagance, kterými bych na sebe upozornila.
Matčin příkaz musíš se učit, se nestal příkazem, ale celoživotní výzvou. Vystudovala jsem úspěšně vysokou školu technicko-matematického zaměření, přišlo první zaměstnání, první pracovní úspěchy. Nakonec jsem se i vdala, a i když manželství brzy skončilo, tak mi dalo dar pro ženu nejcennější – mateřství. Práce mě bavila, dcera mi dělala a dodnes dělá radost.
Pak přišla sametová revoluce a já jsem se musela rekvalifikovat. Opět výzva učit se. Něčemu zcela odlišnému, co jsem dosud dělala, ale moje vzdělání mi v tom velmi pomohlo, rychle se orientovat, rychle se vše potřebné naučit. Navíc obor, který mi snad byl osudem předurčen, byl v plenkách. Nakonec mě nový obor – poradenství v životním a pracovním prostředí - zaujal natolik, že se tím zabývám již čtvrt století s elánem, velkým nasazením a dalo by se konstatovat, že úspěšně. Klidný nalinkovaný život hodné poslušné holčičky.
Zvrat nastal, až po druhém rozvodu, kdy přibyly s nabytými kily i zdravotní problémy. Tak nějak mi došlo, že bych se měla zabývat i více sama sebou. Vše se pak umocnilo po těžké nemoci a léčbě depresí. Díky psychoterapii jsem na „stará“ kolena začala nacházet sama sebe a našla jsem se.
Teď v důchodu (letos mi bude 63 let) je ze mě sebevědomá žena, která je pro sebe krásná (že by se babiččina věštba naplnila?), protože jsem svobodný a šťastný člověk, aktivní, plný života se spoustou koníčků a zájmů. Nechybí ani nové cíle a výzvy, ještě mám kus života před sebou, který bych chtěla plnohodnotně prožít. Říká se, za zkoušku nic nedáš, a zkouška je od slova zkusiti. Tak proč ne jako modelka?
O svých koníčcích a aktivitách jsem již psala zde na íčku v jiných příspěvcích, k tomu mohu jen dodat, že velmi aktivně se zabývám zdravým životním stylem, a to teoreticky (zase se učím) i prakticky (zkouším na své maličkosti a jde mi to k duhu). Je to takový krůček k naplnění mého snu - pomáhat ženám, aby se cítily krásné, zdravé, spokojené a šťastné, aby si našly SVŮJ zdravý životní styl, začít není nikdy pozdě.
První vlaštovkou je má aktivita na stránkách STOBklub, kde se snažím svými články o mých zkušenostech s cvičením, hubnutím a fotografiemi motivovat ženy a dívky všech váhových i věkových kategorií. První pozitivní odezvy už mám, což je tak trošku signál, že sen se může stát skutečností.
To je moje představení se coby potencionální modelky zralého věku, fotogalerie pak ukazuje moji nejaktivnější aktivitu, že světýlka v mém životě nechybí a je i tak trošku důkazem rčení, NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.
Tento příspěvek je součástí projektu i60 Senior Fashion, o kterém se více můžete dozvědět zde. Více informací o představení zralých modelek, najdete na tomto místě. Články o jednotlivých modelkách najdete v rubrice Modelky.