FOTO: archiv autorky

S Trabantem "přes hory a doly" (3. část)

7. 4. 2016

cestování Můj příběh vzpomínky

Autor: Marcela Pivcová

Hodnocení:

(4.8 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 12.4.2016 13:47

Tak, tak, milovaný Trabantík. Také ráda vzpomínám. Děkuji a těším se na další.

Marcela Pivcová 12.4.2016 13:27

Děkuji všem za milá slova a sděluji, že budou následovat ještě tři díly vyprávění. A jestli někoho příliš nezaujalo? Tak pro ty: už budou ještě "jenom" tři díly!

Eva Mužíková 11.4.2016 20:15

Marcelo, opravdu hezké vyprávění, některé situace jsem prožívala s vámi... pokračuj děvče

Zuzana Pivcová 11.4.2016 09:55

Pro Libora: Viz můj příspěvek Sorry, já jezdit neumím.

Zuzana Pivcová 11.4.2016 09:53

Bylo to zlaté auto a pro nás, v té době mladé holky, tak akorát. Jen v něm byla v zimě kosa a s postupem let měl čím dál víc závad. Ale je to kus historie.

Jiří Libánský 11.4.2016 00:33

Umíš poutavě psát. Dobře se to čte.

Libor Farský 9.4.2016 00:59

Marcelko a proč už toho trabíka nemáš? Nestýská se Ti po něm? A proč Zuzka dodnes umí řídit jen koloběžku? *****

Alena Várošová 8.4.2016 20:34

Marcelko,trabant byl v té době takový bakeliiťák hodně oblíben.To jsou zážitky!!!

Jana Šenbergerová 8.4.2016 17:20

Marcelo, jste se Zuzkou dobrá dvojka. Příbuzní měli také trabanta a nedali na něho dopustit, takže vás docela chápu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Zápisník starého muže: Za železnou oponou

Listuji katalogem s nabídkou rekreací na rok 2024, prohlížím barevné obrázky, poznávám známé destinace. V hlavě se vynořují vzpomínky, jak tomu bylo kdysi dávno.

Zdeněk Folvarčný

Magda (67 let): Našla jsem odvahu cestovat sama. Jsem na sebe pyšná

Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách, jaké katastrofy člověka na cestách mohou potkat. Nakonec jsem to udělala.

Redakce

Učitel etikoterapie - života ve zdraví vlastním přičiněním

Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se mi koncem studií podařilo z toho utéct, spadla jsem z bláta do louže, tedy do manželství, a na dalších dvacet dva let, do dospělosti dětí, tak „měla vystaráno.“

Anna Novotná

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová