Po připomínce Titaniku a herečky Baarové se do dnešní doby vrátil i kosmonaut Jurij Gagarin. Je o něm uspořádána výstava, v pražském Planetáriu. Vydal jsem se tam dnes. Vstupné pro penzisty bylo za pár desetikorun. Od jeho startu je to už 55 let!
V popoledních hodinách jsem byl jediný návštěvník. Hlídalo mě pět kustodek, stejně jsem nechtěl nic ukrást. Expozice je v jedné místnosti, s možností vyfotografovat si tvář v kosmické uniformě.
Gagarin vzlétl do vesmíru 1961, byli jsme tehdy dva roky před maturitou. Před školou jsme se dívali na to modré nebe, pouhým okem jsme ho ale neviděli. Měli jsme upřímnou radost z lidského, i námi už zažívaného pokroku, byli jsme hrdí na sounáležitost s úspěšným východním blokem. Brněnský kapelník Gustav Brom se také radoval, složil a osobně nazpíval písničku Dobrý den majore Gagarine…
Výstava je aktivní, hosté si mohou hranolem rozkládat sluneční světlo. Odzkoušet se může rotace kosmických těles, porovnat vlastní tělesnou váhu na jiných planetách Sluneční soustavy. Obhlédnout se může Gagarinova strava. V přistávacím modulu měl kosmonaut málo místa, okénka žádná.
Při mém odchodu se do Planetária valily školní dítky, jejich učitelka mě pozdravila, dokonce jako první.
Vycházel jsem raději opačným schodištěm. Dole si mě vyhlédli kočovní filmaři, nedali jinak, než že se mnou hned teď natočí „interview“. Souhlasil jsem, otázky byly ale o něčem jiném, pro nějakou pojišťovnu.
Domů jsem došel s nadšenou duší, přeji přínosnou návštěvu i dalším návštěvníkům.
