Noví otcové. Mýtus nebo realita?
Ilustrační foto: ingimage.com

Noví otcové. Mýtus nebo realita?

6. 6. 2016
V poslední době se často mluví o tom, že dnešní muži berou rodičovství jinak, než jejich tátové a dědové. Své ratolesti vodí na hřiště, přebalují je, krmí, koupou, zkrátka své otcovství dávají hrděnajevo. Dokonce se nyní čím dál více probírá možnost, že by měli nějakou dobu pobývat na rodičovské dovolené stejně jako ženy. Opravdu je dnešní generace tatínků jiná, než bývaly ty předešlé?
 
Sedmdesátiletý Stanislav z Ostravy, bývalý učitel říká: "V rodině často slyším, jak jsou zeť a vnuk šikovní, jak skvěle se starají o své děti. Cítím v tom takový ten lehce káravý podtón, že já jsem tak dobrý otec nebyl. Trošku mě to štve. Ano, za mých mladých let nebylo zvykem, že by táta mimino vozil v kočárku a řešil s kolegy, jaký zásyp na prdelku je nejvhodnější. Ale to přece neznamená,že jsme své děti nemilovali. Jen se tehdy mužské a ženské role v domácnosti více rozdělovaly." 
 
Jeho stejně starý kamarád Josef podotýká: "Mému vnukovi se teď narodilo miminko. Jeho fotku má na stole v kanceláři, s kolegy pročítají stránky týkající se výchovy, dovedou hodiny rozebírat druhy dětské výživy. Nevím, ale mi to připadá legrační. Ano, je krásné, že se muž o své dítě tak stará, ale nemůžu si pomoct, připadají mi zženštilí, divní. Ale asi je to můj problém, jedna ze změn, kterými svět prochází a já už jsem starý a nerozumím jim."
 
Z průzkumu, který dělala společnost Nielsen Admosphere pro Ligu otevřených mužů, nyní devadesát tři procent obyvatel České republiky podporuje návrh, aby muži chodili na otcovskou dovolenou. Liga otevřených mužů je spolek, který si dává za cíl podporovat aktivní přístup mužů ke svému zdraví, k životu, a tudíž také z zodpovědnému partnerství a rodičovství. "Průzkum potvrdil to, co se stalo již běžnou praxí, tedy, že tátové chtějí být bezprostředně po porodu se svoji partnerkou a dítětem doma," říká psycholog a ředitel Ligy otevřených mužů Martin Jára. "Role otce je v prvních dnech a týdnech života dítěte zvlášť důležitá. Tento čas je klíčový pro prvotní navázání vztahu otce s dítětem a posílení rodinných vazeb," vysvětluje.
 
Zatímco pro muže mladého a středního věku jsou jeho slova naprosto přesným vystižením současného vnímání rodičovství, starší ročníky vzpomínají na to, jak svého času za socialismu bylo vyloučené, že by se muži účastnili porodů, ba mnohdy jim ani nemocnice neumožnily navštívit ženu a dítě, jak by chtěli. Běžný obrázek byl, že ženy ukazovaly narozená mimina svým mužům z oken porodnice. 
 
Mnohé mladé maminky, které nyní mají děti s muži dříve narozenými, říkají, že tento rozdíl mezi generacemi je znát. Zajímavě o tom nedávno v jednom rozhovoru mluvila kostýmní výtvarnice Michaela Horáčková, žena podnikatele Michala Horáčka, jejichž věkový rozdíl je šestadvacet let. Když se jí novináři ptali, zda přebaluje jejich dítě, uvedla, že něco takového by po něm nikdy nežádala, protože ví, že on pochází z generace, která tyto záležitosti vnímá poněkud jinak.
 
"V sedmdesátých letech, kdy tato generace měla první děti, nic takového běžného nebylo, proto to neočekávám. Na druhé straně je perfektní táta, který si s Julinkou umí hrát a myslím, že v tomto věk roli nehraje. Kdo se věnoval dětem ve třiceti, věnuje se jim i v šedesáti," míní. 
 
Každopádně vnímání rodičovství ze strany mužů je jedna z největších změn, kterými naše společnost v posledních letech prošla. V mnoha rodinách se na toto téma vedou diskuse i hádky. "Když jsem se doma zmínil, že bych chtěl na rodičovskou, táta se rozesmál," říká sedmatřicetiletý Martin. "Vůbec nechápal, že prostě chci být se svým synem, že mi to připadá jako obohacující zkušenost. Říkal mi něco v tom smyslu, že se ně mě v práci budou dívat divně, že se chovám jako ženská a podobné nesmysl. Můj táta je hodný chlap, ale v tomto směru je velmi konzervativní," vysvětluje.
 
V mnoha evropských zemích je však otcovská dovolená běžná, muži mají možnost vybrat si ji v libovolném termínu v určité časové lhůtě po porodu. Obvykle se jedná o dva týdny. 
 
Institucionální podpora otcovství v této podobě je víc než symbolické gesto. Je také praktickým krokem s pozitivními dopady na rodiny i na společnost. Časné zapojení mužů do péče o děti zvyšuje šanci, že se rodiče budou i později o tuto péči dělit a podporuje spravedlivé rozložení domácích prací mezi partnery," míní Martin Jára z Ligy otevřených mužů.
 
Co si o tom myslíte? Je mezi generací současných tatínků malých dětí a jejich otci a dědečky nějaký rozdíl ve vnímání péče o potomky a přístupu k rodičovství vůbec? Nebo se i dříve mnozí muži o děti starali, jen se o tom prostě nemluvilo a nepsalo?
 
 
 
 
 
děti rodina vnoučata
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marta Novotná
Mám to štěstí,že manželova maminka svého syna naučila,že se práce nedělí na mužskou a ženskou, ale na potřebnou a zbytečnou. Tím pádem jsme se starali o naše děti společně, pokud nebyl manžel pracovně mimo domov. Totéž jsem se snažila předat našim synům i já a proto se dokážou postarat o své děti stejně dobře jako jejich maminky.
Anna Čípová
Co je na tom divného, že se tatínkové starají o svoje děti? Záleží na tom, jak se partneři domluví.
Alena Várošová
Pamatuji se jak můj brácha,když se jim narodilo dítě,že dělal všechno,co by mohla dělat jeho manželka.Mému otci se to nebíbilo a říkal,že kdyby měl prsa,tak může i kojit.Jeho syn,můj synovec se taky doposud tak vzorně stará o své dva kluky i když má svoje zaměstnání.Dnes se mi v práci přihodilo,že do obchodu přišli manželé s dvěma dcerami.Ta mladší musela na WC asi tam 4 roky,tak jsem je jim nabídla,že mohou jít do našehoi WC Máma se dívala na oblečení a kdo myslíte,že té malé šel utřít zadek?No táta,Když jsem se tam šla potom podívat,tak štěttku nepoužili,takže zase platí přísloví za dobrotu na žebrotu.
Zdena Proboštová
Nevím jak bych to brala být dnes mladá. Ale když měla dítko moje praneteř, tak se strašně divila, jak jsme to mohli všechno stíhat, když jsme neměly jednorázové plenky a automatické pračky. To se divila, ale aspoň jsme byly akční a dovedly si práci zorganizovat tak, že se všechno vydařilo a děti vyrostly. Není to přímo k článku, ale myslím, že k věci to je.
Libor Farský
Byl jsem v situaci "samoživitelky" od r. 1978, kdy manželka onemocněla, byla hospitalizována a v r.1979 zemřela. Mým synům bylo 3 a 5 let, žili jsme v ČB a nejbližší příbuzné, včetně jediné babičky, jsme měli až v Praze. Zajímavé je, že na toto situaci nikdo u mužů nebral zřetel. Žádné zvýhodňování - v ničem. Také jsem si k učitelskému platu musel ještě přivydělávat a při odchodu do důchodu jsou myslím i nadále zvýhodňovány jen ženy. Zajímavý článek *****
Květoslava HOUDKOVÁ
Všechno je jen v lidech = přírůstek do rodiny je pro většinu otců důvodem k "zapití" - nic proti tomu. Jen mám obavu, aby takto - místo pomoci matce a kontaktu s dítětem - netrávili někteří "otcovskou dovolenou".
Hana Rypáčková
Je to o lidech - i tehdy se našli tatínci pečovatelé a i dnes jsou muži, kteří chtějí žít bez závazků. Štěstí někdy není jen muška zlatá- bohužel se cítí šťastni s baráku s bazénem a garáží s fárem..Láska se vytratila a zbyl jen sex. Rodičovství je krásný koníček- nedá se penězi zaplatit...
Karel Boháček
Každý otec i matka je jiný, znám rodiny kde je vzorný otec - matka alkoholička, otec gambler - matka má 3 zaměstnání, o 4 děti se příkladně stará, takový je život a společnost, bohužel si myslím, že je to horší než to bylo dříve.
Zdenka Jírová
Na otázku odpovídám: jak kdy a jak kde. Mně je 71 let a své první dítě . dceru- jsem měla v 19 letech a mému muži bylo 22 let. Bylo to v roce 1964. Otec za mnou do porodnice nesměl, dítě mu bylo asi na minutu ukázáno sestrou přes sklo.Doma se ujal pomoci, vzpomínám na první koupání, které jsme dělali podle knížky Naše dítě. Pomáhal s koupáním, žehlil plenky a rozhodně mu to nevadilo. Když se za za 27 let této mé dceři narodila dcera, její manžel ji nikdy ani nechtěl pohlídat, natož aby jí přebalil nebo pomohl s plenkami. Tento odstup od svého dítěte má dodnes, nikdy své dceři sám od sebe nepomohl ani fyzicky, ani se s ní nikdy neučil a nakonec obě opustil. Takže ani tak nejde o generace jako o povahu a výchovu budoucích rodičů.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.