Jsou to dva roky, kdy jsme se obě poprvé v životě prošly po molu na módní přehlídce, pořádané portálem pro seniory i60. A zdá se, že jsme si padly do oka, protože brzy jsme si začaly psát a za sebe mohu říci, že Evu považuji za svoji nejlepší kamarádku z i60.
Bohužel bydlíme od sebe dost daleko na to, abychom se mohly na pokec zastavit kdykoli, kdy se nám zachce. Dlouho jsme čekaly na vhodnou příležitost a ejhle, Jitka a Radek Caklovi naplánovali výlet na Trosky v Českém ráji. Věděla jsem, že Eva by ráda přijela také, ale pro ni se by se přece jenom cesta za den uskutečnila dost obtížně.
A tak přišla ta chvíle, kdy jsme začaly plánovat v rámci výletu na Trosky ještě jeden Evin výlet spojený s návštěvou Českého středohoří.
Když se chce, tak všechno jde. A tak jsem s manželem ve čtvrtek 5. května v poledne stála v Praze na autobusovém nádraží a vyhlíželi jsme žlutý autobus z Brna. Ten opravdu Evu přivezl a začali jsme společně naplňovat itinerář. Za chvíli jsme tak uháněli po D8 směr Roudnice nad Labem. Za odpoledne jsme stihli docela dost. Po návštěvě infocentra u nás v Roudnici jsme se vydali nejdříve do Panenského Týnce ke známému torzu nedostavěného chrámu. Zkoušeli jsme, jestli jsme vnímaví k energii, která zde má proudit, ale ukázalo se, že ty správné vlohy nejspíš nemáme. Tak jsme jen obdivovali um předků a dohadovali se, proč asi chrám zůstal ve stavu, v jakém je po staletí až dodnes.
Z Panenského Týnce jsme pokračovali do Klobuk ke známému menhiru, který je vidět už zdálky a také vzbuzuje dohady, kde se v poli tento kámen vzal.
Zažila jsem tu s Evou docela zajímavou příhodu. Před námi totiž šly k menhiru dvě poutnice a jedna z nich měla takovou zvláštní hůl. Řekla jsem, že takticky chvíli počkáme a pak jim nabídnu, že je spolu vyfotografuji a ony pak na oplátku zvěční nás. Jak jsem řekla, tak se i stalo, jen hůl, která se Evě moc líbila a chtěla ji půjčit, tak tu paní z ruky nedala a nepůjčila. A při řeči se ukázalo, že zatímco já jsem z Roudnice a moje kamarádka z jižní Moravy, tak z druhé dvojice hostitelka byla z Litoměřic a kamarádka z Moravy severní! A zatímco my jsme přijely z Panenského Týnce a chtěly pokračovat k Oldřichovu dubu, tak ony přijely od Oldřichova dubu a směřovaly do Panenského Týnce. A naše cesty se proťaly zrovna u tajemného menhiru.
Eva udělala zadost doplnění svého vzdělání ze Starých pověstí českých a postáli jsme u dubu, kde před asi tak tisícem let potkal kníže Oldřich pradlenku Boženu. No však tuto pověst všichni znáte. A odtud jsme ještě projeli kousek Českého středohoří, aby Eva viděla to nenapodobitelné panorama menších i větších kuželů. Vzali jsme to přes Libochovice pěkně pomalu kolem Hazmburku, Košťálova, Borče a Lovoše směr Milešovka na mou oblíbenou labskou vyhlídku u Dubického kostelíku. A tady se ukázalo, že Eva tu už jednou (asi před padesáti lety) byla a přála si ještě někdy se sem dostat. Tak jsem měla radost, že jsem jí zrovna toto přání nevědomky splnila.
Pátek patřil společnému výletu s partou z i60 na Trosky.
V sobotu jsme už v 8.30 hod stály na začátku aleje vedoucí k Řípu, aby si Eva splnila další ze svých přání, totiž vystoupit na památnou horu Říp. Pěkně v poklidu a skoro v osamocení jsme si vyšláply nahoru. Tam nás čekalo překvapení, protože v rotundě sv. Jiří právě probíhala pravoslavná mše a prohlídka pro turisty byla až odpoledne. Nás to ale nerozladilo, porušila jsem tak trochu zákaz fotografování uvnitř rotundy a obešly jsme si všechny vyhlídky včetně místa, odkud byl vyzvednut základní kámen pro stavbu Národního divadla.
Mezitím můj manžel a řidič v jedné osobě doma připravil oběd a po něm zase tradá na Prahu ke žlutému autobusu, jedoucímu tentokrát směr Brno. Eva odjela, doufám, spokojená s doplněným turistickým deníčkem. A já jsem až pak doma zjistila, že ten můj snědl skoro všechny mozartovy koule, co Eva přivezla, a nechal mi jen tři ...
(O Panenském Týnci a menhiru mám bližší informace v článku Nedělní zimní výlet za tajemnem a o Řípu v článku Letem světem kolem hory Říp až na vrchol.)