U zrodu telefonu stála pomoc hluchoněmým. Matka vynálezce telefonu, skvělého technika Alexandera Grahama Bella, byla neslyšící a Bell stejně jako jeho děd a otec učil mluvit hluchoněmé děti. Už za studií na univerzitách v Edinburghu a Londýně se začal zabývat akustikou, aby dokázal matce nějak pomoci. Bell zemřel přesně před devadesáti lety – 1. srpna 1922.
Narodil se 3. března 1847. V roce 1870 jeho rodiče emigrovali ze Skotska do Kanady, kde Bell začal také zkoumat možnosti komunikace za pomoci elektrické energie. Ve výzkumech pokračoval i později v Bostonu za finanční podpory právníka Gardinera Hubbarda. Do jeho hluchoněmé dcery a své žačky Mabel se zamiloval a později si ji vzal za ženu.
S asistentem Thomasem Watsonem se mu v červnu 1875 podařilo přenášet zvukem vyvolané elektrické signály po drátech mezi dvěma přístroji – sluchátkem a mluvítkem. Začátkem ledna 1876 pak umístili sluchátkový přístroj na půdě a mluvítko si Bell postavil na svůj stůl v přízemí. Věta, kterou pak pronesl do mikrofonu, vstoupila do dějin: „Pane Watsone, prosím, přijďte sem, potřebuji vás tady!“ Za okamžik se totiž po schodech přiřítil nadšený asistent: „Slyšel jsem vás! Funguje to!“
Slavný vědec se ale zabýval i jinými výzkumy. V roce 1909 jako první na území Kanady vzlétl ve vlastnoručně konstruovaném letadle. Přišel i s koncepcí přenosu zvuku pomocí optických vln, vynalezl mikrofon a zkonstruoval gramofon.
