FOTO: autorka

Je to o lidech

14. 6. 2016

Můj příběh

Autor: Alena Várošová

Hodnocení:

(2.6 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Korejs 14.6.2016 09:52

Jak to tak čtu, asi jste těm cestujícím moc sympatická nebyla... Hlavně se ale divím, proč o tom vůbec píšete.

Jarmila Komberec Jakubcová 14.6.2016 09:03

Protože většinou cestuji sama mám podobné příběhy jako vy Alenko. I já jsem příliš "slušná" a ohleduplná k druhým spoluccestujícím. Dnes bohužel platí pravidlo "silné ruky". Ale to už do konce života nezvládnu se naučit. Fotky jste udělala přesto hezké a hlavně za připomenutí holocaustu vám patří můj velký dík

Lidmila Nejedlá 14.6.2016 08:57

Alenko, to je tak nicotný problém, že bych se jím vůbec netrápila. Nešlo o život.

Jarmila Fialová 14.6.2016 08:09

Na zájezdy jezdím někdy s místní cestovkou,která má vždycky daný zasedací pořádek,takže mi stačí při objednávání říct,kde chci sedět.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce