Abiturientský slet a co mne po něm napadlo
Ilustrační foto: ingimage.com

Abiturientský slet a co mne po něm napadlo

13. 6. 2016

Právě jsem se vrátila - ne z Hradu, ale ze setkání se spolužáky, s kterými jsem strávila kdysi 4 roky na gymnáziu.

Večírek měl klasický průběh: welcome drink, objednávka krmě a příslušného drinku, po němž hned následoval obávaný a mnou z duše nenáviděný veřejný striptýz aneb sdělit kolektivu, co jsem od posledního sletu zažila, dokázala, eventuálně, a to především poslední dobou, kam to dotáhly moje/jejich děti.

Že máme všichni do jednoho samozřejmě geniální děti, vnoučata, nejlepšího manžela na světě apod., je snad všem jasný, že?!

Pak si dáme další drink a už to z nás leze; už to není všechno zalitý sluncem, to slunce už má náhle skvrny - tu se nám jedno dítě nepovede, tu rozvede, tu zmizí ve světě nebo jinak poskvrní dobré jméno rodiny.

Když je toto téma vyčerpáno, kdosi si náhle mimoděk povzdychne, že ho něco bolí, např. záda, a už to jede - k tomu má přece v tomhle věku každý co říct, 60letá kostra prostě už občas někde zaskřípe, takže všichóni jsme experti.

Uznávám, patřím věkově do týhle skupiny 60+, ale přesto:

K smrti mě nudí tyhle detailní reportáže z čekáren u obvodního lékaře, stížnosti na skandální necitlivost ošetřujícího personálu, podrobné přehledy a historie chorobopisů, kolik prášků denně kdo spolyká a z jakýho důvodu.

Nemám k tomu co říct,pilulkám se celý život vyhýbám; když mě bolí hlava řeknu si: hlavně, že je po čem a však ono to za pár hodin přejde. Když nemůžu v noci spát, doženu to v příštích dnech, do práce naštěstí už nevstávám.

Chodím sice čím dál častěji na pohřby, ale zjistila jsem, že mne poslední dobou už vlastně přestalo nějak dojímat, že se zase "kácelo v mým lese" a že někdo z mých vrstevníků přitom přišel na řadu - prostě jednou tam musíme všichni, to je snad každýmu jasný a každý máme svou svíčku různé délky, tak nač se tím předčasně stresovat?

Nedávno jsem seděla na břehu řeky se svou dcerou a jejími kamarádkami - tlachalo se a žertovalo na téma děti, chlapi, móda, práce a já se mezi nimi cítila fakt dobře, protože tahle témata mi byla mnohem bližší, než ta z oboru zdravotnictví či pohřebnictví.

"Carpe diem" a "Co nezměním, to neřeším" - tím se snažím řídit prakticky celý život a nyní obzvlášť, protože: život mám jen jeden, předchozí 2/3 jsem věnovala druhým, tu poslední 1/3 si, s dovolením, ponechám už víceméně pro sebe s jedinou výjimkou - vnoučata; ta mají bez výhrady stále nárok na 100% mýho života.

Zakončím trošku brutálním veršem, takže se omlouvám předem těm citlivějším duším:

"Užívej života, brouzdej se rosou, dřív než tě navštíví zubatá s kosou!"

 

 

 

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Čípová
Já jezdím na srazy pravidelně a vždy se těším. Žádný veřejný striptýz se tam nekoná. Po uvítání zavzpomínáme na zemřelé a těžce nemocné spolužáky a veřejně se přetřásají jen příhody ze školních let.
Jitka Prušová
děkuji všem, že jste při hodnocení mý prvotiny byli tak shovívaví, dost mne to překvapilo a ještě víc potěšilo. Tak až mně za políbí můza slibuju, že si to nenechám pro sebe. Pěkný den všem?
Zuzana Pivcová
Myslím, že takovýto ráz mají setkání po více letech. My, kteří se teď se spolužáky setkáváme už po 2 letech, nemáme potřebu si ukazovat rodinná alba, protože za ty dva roky se nic zas tak převratného nestalo. Zkrátka se proměníme na jedno odpoledne a večer na někdejší třídní partu a je nám spolu fajn. Ale o tom jsem už tady někde psala. Možná mám jen štěstí.
Jana Šenbergerová
Upřímně jste to napsala a pobavila jste mě. V sobotu jedu na sraz z gymnázia. Mám tam zázemí u sestry nebo bratra, takže v případě nezáživného posezení mohu kdykoliv odejít. Tentokrát je to v rámci oslav 95. výročí gymnázia, takže to bude o to zajímavější. Měla jsem to za rohem a navíc jsem tam strávila celých 11 let, protože součástí byla základní škola. Jako dítě jsem strávila spoustu času na školním hřišti. Beru s sebou vizitky i60ky, tak jsem zvědavá, jestli se pak s některými spolužáky setkám na našich stránkách.
Dagmar Bartušková
Carpe diem! Ano, ano, ano! Miluji život a jsem ráda mezi lidmi. Nesedávám doma v koutě, ale venku v kavárničkách a hospůdkách - s přáteli nebo i sama. Též nesnáším na různých setkáních tlachání o dětech a o vnoučatech a o jejich neustálém hlídáním apod. Proto jsme na našich pražských pivních čtvrtcích toto téma jaksi zahalili, a když na děti náhodně přijde řeč, tak jen v rychlosti. A to vůbec nemluvím o albech, kdy na abiturienťáckých setkáních holky pýchou z vnoučat natolik zblbly, že tahaly s sebou několik kusů alb. Bylo mi vždy z toho šoufl, a bylo to o ničem. Všichni jsme dětičky u stolu chválili, aniž bychom je znali. Očekávalo se to! Užívám života plnými doušky, ano, ta poslední věta je super!!!
Karel Boháček
Je Vám Jituš přáno, holt ostatní už na tom nejsou tak jak vy- takový je život. Já na slety nelétám, samý starý pták a žvatlat a poslouchat obdobné řeči, výmysly a naparování , už mně přestalo bavit. Je to pro ně nuda a ztráta času. Bylo - bylo...žiju přítomností.
Lidmila Nejedlá
Tak lidské!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.