Čas hojnosti, čas sběru hub
FOTO: autorka

Čas hojnosti, čas sběru hub

27. 6. 2020

Konečně! Konečně je to tady. Po vydatných deštích se z našich lesů zvedá mlhovina, nejdříve jen tak lehounce mezi stromy na obzoru, lesy se paří. Porostou houby a pro velkou většinu české a moravské populace nastane čas sběru.

Budou se plnit koše, košíky, tašky. Bude se vstávat brzy ráno a prolézat v lese oblíbená místa. Bedlivě nahlížet do mlází. Ale do lesa se vyrazí i odpoledne, určitě tam po ranních houbařích něco zůstalo.

Pravý houbař se s každým nalezencem pomazlí, tím, že ho pěkně očistí, okrájí, omete štětečkem a láskyplně uloží do košíku. Nejde mu ani tak o množství nalezených hub, jako o jejich kvalitu. O to toulání po lese a tiché zvolání: mám!

Jsou houbaři, co sbírají jen pravé hřiby, nad těmi ostatními ohrnují nos a berou je jen v naprostém nedostatku těch pravých.
Nejhorší jsou však houbaři, kterým jde o množství. Rychle utrhnout, hodit do koše a pelášit dál, aby nám to jiný houbař nesebral. A v koši (to v lepším případě, v horším je to klidně igelitová taška) se válí houby všech velikostí, neočištěné a mnohdy nevalné kvality. To potom ty houby naříkají, kam jsme se to dostaly? A co teprve jak naříká houbařova manželka při jejich čištění a třídění. Svou drahou polovičku by raději než v lese viděla v horoucím pekle. Ale není jí to dopřáno. I takovýto houbař je pravým nadšencem a zítra nebo pozítří vyrazí do lesa zas.

Po návratu z lesa nastane čas zpracování hub. Smažení, dušení, zapékání. Nejrychlejší je dát je nakrájené do mrazáku, ale když je hub požehnaně, musel by být mrazák nafukovací. A tak se zavařuje, suší a provádí všechna možná kuchyňská kouzla s dary lesa.

Pro mě osobně nejhorší sortou houbařů jsou houbaři ze sousedního Polska. Chodí na houby celé trestní výpravy. V ruce nesou plastové kbelíky a igelitky, udělají rojnici a šlapou jak vojenský předvoj. A z různých koutů lesa slyšíte „Agneša!!! Juzek!!! Bolek!!!“, no prostě řvou jak na lesy. A mě berou čerti. V lese se má našlapovat lehce, potichu, užívat si šumění stromů a zpěvu ptáků, nevyplašit srnku a jen ji z dálky pozorovat. Ke každému hříbku pokleknout, vykroutit ho z jeho jamky nebo lehce odříznout, očistit, uložit a pokochat se jeho krásou. Kdo ví, jak dlouho budeme moci ještě tento náš „národní sport" provozovat. V našem lese se už objevila tabulka „vjezd jen na povolení arcibiskupských lesů...“, bojím se doby, kdy na cedulce bude „VSTUP JEN ...“ , to by byl pomalý konec houbaření v zemích Českých i Moravských. Ale my si poradíme, budeme tam chodit na tajňačku.

Jsou houbaři, kteří do lesa na houby kromě košíku a houbařského nožíku nosí ještě další věc. Ne, není to pivo v plastové láhvi. Je to fotoaparát. Asi jste již uhodli, že i já k těmto houbařům patřím. Snažím se najít i jiné než ty notoricky známé konzumní houby. Nějakou raritu.
Jednu takovou jsem našla v roce 2013 v zaniklých a zdevastovaných Jánských koupelích nedaleko Kružberku, a to jsem ani nešla na houby. Houba se jmenuje kukmák bělovlnný a byl to úžasný pocit. Nález to byl docela vzácný. A od té doby pátrám a fotím. Snad budu mít zase jednou to pravé houbařské štěstíčko.

A vám přeju plné košíky, klid a pohodu při sbírání hub.

houby
Hodnocení:
(4.8 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Díky za další článek z archivu. Koukám, koukám a žasnu. Kukmák je opravdu mezi houbami fešák.
Elena Valeriánová
Potom jak nás Naďa naladila svým houbařských úlovkem jsem si včera ráno vyšla do lesa, zdevastovaného těžbou. Pár babek na začátku a nic.
Jiří Cvrček
Rodinka Růžovek jsou spíše Muchomůrky Šedivky
Alena Tollarová
Když si tak čtu nadpis, musím se hořce zasmát, Zrovna včera jsem totiž, já naivka, byla v lese. A tajně doufala, že bych nějakou tu houbičku mohla najít. Chachá ... A jak je to letos, Eleno, u vás?
Eva Mužíková
Eleno, rada jsem si článek po letech opět přečetla. V této době, kdy je u nás houbiček všeho druhu prožívám přesně to, o čem píšeš. Radost z každého úlovku, ale většinou jej donesu jen k sídlišti a tam jej rozdávám těm, kteří do lesa již těžko dojdou.
Marcela Broumová
Půvabný houbařský svět, díky za pozvání. Tatínek nás už v dětství naučil rituál při nálezu houby. Zastavit, obejít, pokochat se ze všech stran...
Jana Šenbergerová
Eleno, krása! Divila jsem se, kde jste teď našli bedly. Při pohledu na muchomůrku růžovku vidím dědečka hříbečka z Mrazíka, jen promluvit. Marně jsem hledala to ptačí pírko a kukmáka jsem nikdy neviděla a zřejmě už ani jinde než tady neuvidím. Docela jsem zapomněla, že už jsem ho před lety viděla právě tady. Jsem zvědavá, jak se bude v našich lesích nelesích houbařit.
Marie Novotná
Děkuji za krásné foto hub. Letos už nebude kam chodit,, na svá místa ". Kolem dokola jsou samé pařezy. Potěšily mne tvé lovy bez zbraně.
Anna Potůčková
Článek je moc hezky napsaný a doplněný hobařskými fotkami ze Tvého toulání!
Marie Rákosníková
Elen , kukmák je moc krásný. Přeji Ti hodně hezkých fotek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.