Umíte mluvit s vnoučaty?
FOTO: Ingimage

Umíte mluvit s vnoučaty?

5. 8. 2021

Jak jsem se dostal ven z maminčina bříška? Proč si nemůžu sáhnout na sluníčko? Proč máš, dědo, šedé vlasy? Co dělat, když nám vnouče položí takovou otázku? Mnohdy jsou více na rozpacích prarodiče než rodiče. 

"Čtyřletý vnuk se mě nedávno zeptal, jestli mám taky pindíka," vypráví šedesátiletá Marta, bývalá učitelka. "Jsem zvyklá mluvit s dětmi, ale to mě opravdu zaskočilo. Nevěděla jsem, zda se pouštět do takových choulostivých věcí, jako je vysvětlování rozdílů mezi chlapci a děvčaty, tak jsem to nějak zamluvila. Ale řekla jsem o tom dceři. Ta odpověděla, že malý se takhle ptá všech lidí, naposledy prý tento dotaz položil pokladní v supermarketu. Samozřejmě tak hlasitě, že to slyšela celá fronta," dodává. 

Společnost BBC dělala mezi Brity průzkum, jakou otázkou je nejvíce děti šokovaly. Sedmdesát procent z nich uvedlo, že nevědí, co odpovědět, když děti zahájí debatu na téma rozdíly mezi dívkami a chlapci a na téma rozmnožování vůbec. 

Pětatřicetiletá Martina říká: "Moji rodiče hlídali mého čtyřletého syna Martínka. Šokovaně mi telefonovali, že jim klade otázky, které by tak malé dítě vůbec neměly zajímat. Například se zeptal jejich sousedky, jestli je tlustá nebo čeká miminko. Další dotaz zněl, jestli se pejsci rodí stejně jako děti a jsou s maminkami taky spojeni šňůrou." 

Martínkovi prarodiče to moc humorně nevidí: "Nepamatujeme si, že by dříve děti byly tak zvídavé a zároveň, že by měly tolik informací. Ty otázky týkající se rozmnožování nás opravdu uváděly do rozpaků." Zná to většina rodičů a prarodičů. Každé dítě projde fází, kdy mnohokrát denně použije otázky proč a jak a kam. Například:

Kam odchází ten panáček ze semaforu?
Jak spí ryby? 
Bolí datla hlava, když s ní tluče do stromu?
Proč tatínek nemá prsa jako maminka?
Odkud jsem k vám přišel?

Většina rodičů se dodnes snaží omámit dítě povídáním o tom, že jim je přinesl čáp. Ale ne vždy se to setká s úspěchem, zejména, když toto vysvětlení zkusí použít babička a děda. V jedné ostravské rodině se malá Eliška tak dlouho vyptávala, jak se u nich doma najednou nečekaně objevil malinkatý bráška, až jí babička řekla, že si ho maminka objednala u čápa, který nosí děti. Elišku pak přistihli, jak prstíkem mačká klávesnici počítače. Vysvětlila, že hledá čápovou stránku, protože si u něj chce taky něco objednat. Tedy, ne něco, přesněji, sestřičku. 

"Dcera se neuvěřitelně rozčílila, že Elišce matu hlavu bláboly o čápovi. Že prý jí už s manželem přesně vysvětlili, jak dítě přichází na svět a teď je z toho zmatená. Nedovedu si představit, jak pětileté holčičce vysvětlit, jak dítě přichází na svět," přemítá třiašedesátiletá Libuše. 

Za zmínku v této souvislosti stojí další závěry už zmíněného britského průzkumu. Přes dvacet procent Britů uvedlo, že na dětské otázky týkající se rozmnožování, odpovídá: Rodiče tě našli pod angreštovým keřem. Další přiznali, že odpovídají: Děti se kupují v supermarketu. Častá je i odpověď, že dítě vyleze na svět z maminčina pupíku. 

V poslední době se na trh dostala řada knih, které se věnují právě tomuto problému. Jsou zaměřeny přímo na různé obory, jako je například víra, sexuální osvěta, technika, astronomie. Zkrátka knihy, které mají v názvu slovo Proč. Autor Paul Heiney sepsal knihu s názvem Proč je zívání nakažlivé a vysvětluje v ní téměř tři sta otázek, které děti často kladou rodičům, s použitím vědeckých poznatků. Najdeme v ní například tyto: Proč se nemůžeme sami polechtat? Co vidí kočky, když se dívají do zrcadla? Co by stalo, kdybych spadl do černé díry?

Vyšla také encyklopedie Tisíc nejzvídavějších dětských otázek. Dozvíme se v ní například, co říct, když se dítě zeptá: Mají pavouci uši? Spí koně vestoje? Proč je kari žluté? Knihkupci tvrdí, že je o ně velký zájem. 

Období, kdy vnouče prochází zvídavou životní fází, je kouzelné a otravné zároveň. Každý, kdo to zažil, přizná, že někdy měl sto chutí říct: Nevím, nezlob, neotravuj, mlč. Na druhé straně, pak vzpomínáme rádi právě na ty chvíle, kdy si s námi ještě vnoučata takto povídala a s rozzářenýma očima hltala naše odpovědi, názory, poučky. Protože, za pár let, už o naše názory a odpovědi rozhodně stát nebudou. 

"V tomto zvídavém věku dětí mají rodiče a prarodiče neopakovatelnou příležitost si s dětmi popovídat a dětem ještě dělá radost si s nimi povídat," připomíná psycholog Jeroným Klimeš. "Příjdou časy, kdy to budou dospělí, kdo se bude tázat. Například: Co bylo ve škole nebo nemáš nějaký problém? A jediné, co od dítěte uslyší bude otrávená částice: Ne." 

Existují vůbec nějaké zásady, jak toto období dětských otázek v rodinách zvládat? Psychologové považují za důležité, aby si rodiče a prarodiče předem vytýčili mantinely a dohodli se, kdo a jak bude s dětmi mluvit o citlivých tématech jako je zrození, smrt, rozmnožování. Je opravdu nevhodné, aby jedna prababička dítěti vyprávěla, že je na světě, protože ho stvořil Bůh, zatímco druhá mu v encyklopedii ukazovala a popisovala ženské pohlavní orgány. Toto je oblast, ve které by měli mít hlavní slovo vždy rodiče. 

A co když se vnouče ptá tak, že neznáme odpověď? Není třeba se bát, že se tím před ním nějak shodíme, naopak. 

"Když nevím, tak po pravdě řeknu: No tohle! Tak to sám nevím! Může to být tak či onak. Každopádně se koukneme na internet, třeba tam k tomu něco najdeme. Nebo: To se ptáš dobře, ale tohle já vůbec nevím," říká psycholog Jeroným Klimeš. 

Co vy na to? Setkali jste se někdy s tím, že vaší vnuci či jiní malí rodinní příslušníci kladli otázky, se kterými jste si nevěděli rady?

 

 

 

rodina vnoučata
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Když byly moje tři děti malé tak jsem jim i dětem sousedů dělávala každý rok Mikuláše. Jednou když jsem už převlečená přišla do místnosti, tak mi starší syn řekl: "Maminko, dnes jsi měla být doma, letos k nám nepřišel Mikuláš, ale paní Mikulášová..." - od té doby jsem jim už Mikuláše nedělala... Dnes už mám rozpačité otázky malých dětí i mnoha vnoučátek za sebou a situace se u mne otočila - víc se ptám já. A všímám si, že zase naopak některá moje vnoučátka při mé "pro ně divné otázce" občas svoje oči s podivem obrací úplně v sloup...*
Zdenka Soukupová
Taky jsem podobnou situaci řešila. Synovi byly tři roky, když jsem čekala dceru. V devátém měsíci jsem samozřejmě byla méně pohyblivá a moc jsem s ním nechtěla dělat blbiny na koberci. Když se ptal proč, řekla jsem mu o miminku v bříšku. Samozřejmě se ptal, jak se dostane ven. Tak jsem mu řekla, že miminko v bříšku roste, když už se tam nevejde, tak zaťuká, já pak půjdu k panu doktorovi a ten pomůže miminku ven. Trochu jsem se u toho zapotila, ale syn byl spokojený a já měla dobrý pocit, že jsem nepoužila čápa nebo vránu. Ale dobrý pocit dlouho netrval. Druhý den se syn zeptal: A mami, jak se dostane to miminko tam? Už si nepamatuju, co jsem mu řekla, jen mám v sobě pocit, že jsem tehdy selhala a neuměla nic přijatelného vymyslet.
Daniela Řeřichová
Na takové roztomilé dotazy se vzpomíná dlouho. Teď mě občas přivádějí do rozpaků otázky dospívajících vnoučat směřujících k filozofii, politice, etice, právu etc.
Zdenka Jírová
Toto období mám už za sebou, vnukovi je 9 let a tyto otázky má už neklade, protože mu je máma přiměřeně věku vysvětlila. pokud na to přijde řeč, mluví velmi zasvěceně jako o něčem, co přece ví každý. V duchu se musím smát, ale jinak se tvářím- no to je přece jasný, že. Naopak mám problémy s technickými dotazy, protože on je od malička asi technický typ, protože neustále staví nějaké stroje, auta, letadla ap, a občas chce poradit. To pak mám co dělat.Přes to ale do 7 let věřil na Ježíška a to nás strašně bavilo. Teď už je velký kluk.
Libor Farský
Děkuji za velmi zajímavý a podnětný článek, některé z těch knih se pokusím vyhledat.
Jana Šenbergerová
Přijde mi velmi humorné, že s něčím tak přirozeným máme my, dospělí, problém. Já si jako dítě pěkně tajně "studovala" lékařskou knihu, kterou přede mnou pečlivě, leč marně schovávali. Na nic jsem se neptala a rodiče byli zřejmě rádi. :-)
Hana Rypáčková
Já jako dítě jsem viděla zvířata při akci u babičky na vsi. Zrození nebyla záhada. Potom nám maminka všechno vysvětlila..Děti neměly problém s chápáním, že se děti rodí milujícím se rodičům,koupali jsme se na Baltu bez textilu. Pozorovaly kopání v bříšku a vše jsme jim vysvětlily. Pro vnoučata mám a knížku Petr .Ida a miminko- je švédský komiks v roce 1992 vydané Albatrosem a pro všechna to bylo velmi zajímavé čtení od šesti let. Je tam vše vysvětleno. To vřele doporučuji !!!
Naděžda Špásová
Já si už nepamatuju, jestli jsem kladla zvědavé otázky. Myslím, že bych na ně stejně nedostala odpověď. Od našich dětí a teď 8 leté vnučky jsme zvídavé dotazy slyšely a na rozdíl od nás oni odpovědi určitě dostaly. Jistě tam byla i taková otázka, na kterou jsem nevěděla, jak odpovědět, ale to si už opravdu nevím.
Soňa Prachfeldová
Domnívám se, že ano, naštěstí to zvídavé údobí jsme prošli bez úhony. U nás se rodily kočičky, klubala kuřátka, také viděly připouštění pejsků a od mala věděly, že v bříšku maminky je miminko, protože se měli tatínek s maminkou rádi.
Libuše Křapová
První manžel byl rozvedený s jedním dítětem. Když jsem byla těhotná já, bylo jeho synovi šest. Vysvětlila jsem mu, že mám v bříšku miminko a on se zamyslel, pak na mne vážně pohlédl a zeptal se. "Teto, a jak si tam čistí zuby?"

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA