Na konci srpna

I déšť a louže mají svoji poezii. Tak v tom budeme nacházet to pěkné.

Pěkně a citově napsaná báseň, ale i povzbuzující komentáře od Soničky a Jarmilky.I já přeji,ať se probouzíte do sluníčka a každá bolísta se brzy zahodí Fotka je úžasná.

Chodit deštěm je někdy moc hezké....

Foto navozuje atmosféru k básni. je smutná ale smutně krásná. Lidmilko milá přeji ti hodně pohody a věř, že po dešti zase přichází slunečné počasí.

Lidmilko děvče moje milé, i když občas život zebe, podívej se kolem sebe, svým moudrým zrakem a řekneš si, taková já jsem. Po dešti opět vyjde sluníčko a Ty si řekneš, jsem opět v pohodě a nečas hodíš za sebe . Splíny se nám nevyhnou , ale k nám patří a pak se život zase zjasní . Víš dobře, že vše odnese čas a život není jenom jas. Přinese zlé i dobré a díky za vše . Posílám Ti svůj úsměv, ať Tě zahřeje a ať Tě nic už nezebe !

Lidmilko Marie Novotná ti krásně odpověděla. Tvou ruku do dlaně vzala bych, smutek by odešel v jediný okamžik.

Amen a basta.Tvá louže vyschla.Sluníčko vysuší provázky z nebe nakonec zahřeje určitě Tebe.Svůj klid už nehledej,už jsi ho našla a to když na íčko právě jsi zašla.

Limi, je to tak smutné ... tak se těším, že napíšeš o tom, jak je fajn dupat a cákat v loužích. Nebo tak něco. Fotka se mi líbí.

Není všem dnům konec!

Lidmilko, hledej, hledej, hledej svůj klid a držím palečky, ať brzo najdeš