Co jsme jedli, když nebyly supermarkety? Rádi bychom znali váš názor!

Doma se peklo, vajíčka byla domácí, taky kuřata, králíci na mnoho způsobů. Zelenina ze zahrádky, zavařovalo se, chodilo na borůvky, maliny, ostružiny. Zavření obchodů, především supermarketů o státních svátcích považuji za nutné. Tady nejde jen o prodavače, kteří by měli mít volno, ale i o ty tisíce dětí, které se svými rodiči tráví víkendy a svátky v obchodech, místních hernách a mekáčích. Ty děti by měly jít do přírody, na kulturní akce, sportovat. Vidět rodinu, která jde podle turistických značek, je vzácnost. Dnes je v obchodech obrovský výběr zboží, ale mnohdy je mnohem nekvalitnější než třeba v létech 60 - 70. Občas jsme sehnali telecí, byli bažanti, zvěřina, uzeniny nebyly ze separátů. Kapři o vánocích jsou nyní překrmení, samé sádlo, aby byl co největší zisk. Už je nemůžu koupit. Dnes mladé matky kupují jen kuřecí prsa, nic ani jiného neumí uvařit. Docela ráda bych vystála frontu na pomeranče, které by byly sladké a šťavnaté jako v 60 létech. Ve městě máme 6 supermarketů a tlačí se k nám i Kaufland. Uvítala bych menší obchod.

Vařilo se co dům dal. Maso pouze v neděli. Když jsme jeli k příbuzným na vesnici, dostali jsme plato vajec, králíka. V mládí jsem bydlela v domě, kde bylo řeznictví. Ledvinky, játra nebyl problém koupit. Nyní jezdím na vesnici, kde je prodejna otevřená od 8-10 hod! Uzenina se přiveze 1x týdně, rohlík je za 3,.Kč, máslo 40,-Kč.

Jedlo se a vařilo z toho, co bylo. Lidé víc chovali dobytek, slepice, pěstovala se zelenina, na vesnici jsme měli jeden obchod. Žít se muselo s tím, co bylo. Jak jsme dorůstali, přibývaly obchody, bylo více lákadel, ale peněz bylo pořád málo. Kdo žil poctivě, jak bych to řekla kulantně, měl prd. V tom se dnešní doba moc nezměnila. Máme vše, co hrdlo ráčí, uspokojení nám to nepřináší. Taky bych markety snížila. Brala bych menší obchody. Kupujeme to, co máme rádi. Sem tam se určitě koupí něco zbytečného, ale jinak to u nás doma nechodí. Nijak zvlášť neplýtváme, tak to jde.

Denně jsme kupovali mléko,chléb,sýr/většinou cihlu/,nebo paštiku.Doma byla vajíčka,máslo,čaj,káva,kakao.Až došlo,dokoupilo se.Vařilo se v sobotu a v neděli,ve všední dny byla družina a jídelna.Střídalo se vepřové,hovězí,občas kuře.Ze zeleniny zelí,jablka.A pekly se buchty a bůček.A dělali jsme domácí jogurt a domácí džus z mrkve.Taky marmelády,nakládali kopr a fazolky -to se nám dařilo vypěstovat společně s česnekem v Beskydech.Sladkosti byly jen k významným příležitostem a šetřilo se s nimi.Vlastně nám nic podstatného nechybělo.Naučili jsme se šetřit,počítat s každou korunou a jíst s mírou.A to se sejde i v dnešní době.mm

..jen když se řeklo mléko. Hliníkové bandasky se musely umývat jak se tam chytal tuk. Ve skle bylo dobře chlazené. Kolečko smetany u hliníkového víčka. Kolik chlapů si láhev bralo do práce. Pak přišel ten hnusný plastový sáček a bylo po idyle...

Nestýskejme si, vždyť můžeme létat na vložkách s křidélky. Co bylo bylo, nebylo všechno špatné a hlavně byl to náš život a my tu dobu přežili. A co jsme jedli, když nebyly supermarkety? Rozhodně králíček z králíkárny byl lepší než ten dovozový z Číny. Mám v těsném sousedství malý obchůdek, vznikl hned po roc e 1989. A nakupovat tam nechodím, byla jsem mnohokrát svědkem, jak jeho majitel nakupoval v supermarketu. Kachna tady za 49,90 a u něj pak za 69,90. A v zimě na Kubu nebo Maledivy. I tak to je.

Když si můžu vybrat, raději malou prodejnu než supermarket. Když bych ale potřeboval v co možná nejkratším čase nakoupit opravdu velké množství různého zboží, tak asi supermarket je výhodnější. Doufám, že nikdy takovou potřebu nepocítím.

Ano a počet supermarketů přehnaný je. Já se v nich ztrácím, moje orientace je špatná,domů, přijdu unavená jako kdybych běhala maraton.

Tak jsem si to všechno hezky přečetla a dostala jsem hlad. Bohužel nemá cenu přemýšlet co bylo, nebylo , co je dnes lepší horší. Nedá se asi nic dělat a jíst se bohužel musí. Tak dobrou chuť.

Do doby, kdy v našem městě byla jedna samoobsluha, bych se vrátit rozhodně nechtěla. Jogurty 2× týdně, smetánky za 1,50 Kč s ostrými rohy často protrhly sáček s mlékem za 3,10 Kč nebo šlehačkou za 5,20 Kč. Když jsem šla později z práce, měla rodinka smůlu. Úsměvné je shánění tu rýže, tu čočky. Buráky, mandle a lískáče byly jen před vánocemi a na příděl. Banány a mandarinky, to je taková klasika. Maso? Chacha, neměla jsem žádné známe, takže když na mě ve frontě přišla řada, často bylo akorát tak to ramínko s kostí zvící mamuta a kotlety byly samé sádlo. Samostatnou kapitolou jsou toaletní potřeby. Vybírat toaleťák podle barvy, počtu vrstev a vzorečku, to byla jen chiméra. Nad hygienickými potřebami, které jsme měly k dispozici, by se dnešní mladé ženy nevěřícně zasmály. Dnes mám v dosahu pěší chůze 5 řetězců a je jen na mě, který si vyberu a co si tam z nepřeberné nabídky koupím. Do těch menších obchůdků vlastně nechodím, protože vím, že většinou majitelé nakupují v řetězcích a to samé zboží pak prodávají navýšené o svůj zisk. Ne, já opravdu nežehrám. To, že obchody nabízejí kromě kvalitního zboží i to podřadné, je pravda. A když se spálím a koupím třeba párek, který mi nechutná, no tak se mu příště vyhnu ...