V poloprázdném lokále sedí jen tři lidé. Jsou tam dva šachisté a osamělý alkoholik Pazderka. Hoši hrávají spolu nekonečné partie jen tak pro radost. Hospoda má dvě místnosti. Jenom v jedné je televizor, takže bývá obsazena štamgasty. V té druhé bez televizoru, zato s výčepním pultem, odehrávají se veškeré společenské hry. I když zde bývá také zakouřeno, nejsou případní hráči nebo diskutéři rušeni hlukem komerčních televizí. V hrací místnosti visí dvě zimní bundy. Pazderka ji svlékl někde u televize.
Opilec je už ve stádiu částečného bezvědomí. Pořád se zvedá a upadá zpět na židli. Při cestě na záchod ztrácí orientaci a ze tří cest vede jedna do místnosti s televizorem a druhá ven z hospody. Hospodský prohlédl nebezpečí, odmítl hostovi nalít a pomalu jej začal vykazovat z lokálu. Navlékl také kymácející se postavu do zimní bundy a vytlačil ji do mrazivé noci.
Poslední z nekonečných šachových partií končí remízou. Konec. Je také už půl deváté večer. Najednou jeden z hráčů, Fanouš Harašta, vytřeští oči. Na věšáku nevisí jeho zimní bunda!
To, že je venku mráz, ani tolik nevadí. Těch deset minut cesty k domovu by zvládl i ve svetru. V kapse modré zimní bundy jsou však klíče! Fanouše zamrazí. Jak se dostane domů?
Hlavou se míhají všechny varianty. Rodinný domek stojí v řadové zástavbě. S jedním sousedem, od něhož by mohl přelézt z dvorku na dvorek, už dva roky nemluví. Na druhé straně bydlí devadesátiletá babička. Dalo by se také přijít zahradou. Ta je ale ve svahu a ,,hospodář“ tam nebyl už půl roku. Jednou se totiž skutálel po mizerných schodech až na dvorek. Naštěstí nezraněn. Absolvovat tuhle cestu v noci a bez baterky by se rovnalo sebevraždě. Na řadu variant přichází možnost přenocování u některého z kamarádů. Ale ať uvažuje, jak uvažuje, nedovede si představit, co by se stalo, kdyby v devět večer zabušil na něčí dveře zmrzlý muž ve svetru, prosící o nocleh, byť by to byl kamarád. Určitě by nebyl přivítán s otevřenou náručí. Natolik své kamarády zná. No a zabušení na dveře některé z četných vdov je nesmyslné jenom při pomyšlení. Pak by zbývalo jenom nádraží, ale zde o půlnoci zamykají čekárnu! Vyrazit dveře, což je poslední možnost, v žádném případě nehodlá.
Z Fanouše se rázem stal detektiv. Jestliže zmizela moje bunda, musí jinde jiná přebývat! V místnosti s televizorem nastává inventura pomocí hostinského. Bunda zbyla. Patřila opilci Pazderkovi!
Do chladné měsíční noci odchází šachista, opatřen bundou cizího člověka. V hlavě haraší jediná myšlenka. Jestli se opilec někde vyválel a z bundy vypadly klíče, jsem ztracen.
Okna rodinného domku opilce jsou vyhaslá. Domek nejeví žádné známky života. Fanouš buší zběsile na dveře a pak i na okno. ,,Kdo je tam?“ozve se vystrašený ženský hlas.
"Tady Fanouš Harašta!“ Opět hrobové ticho. Vtom se rozsvítí a za dveřmi se objeví vrávorající postava. "Sláva, už dorazil domů!“
Dveře se otevírají a za nimi se objevila zajímavá figura. Stojí tam muž opatřený Fanoušovým modrým kulichem a modrou šálou. V rukou má klíče! S úlevou majitel klíče přijímá. Dostává také čepici a šálu. "Kde je ale moje bunda?“ Odevzdává bundu, převzatou v lokále, ale po jeho ani stopy. Ticho by se dalo krájet. Pak se ale odněkud z hloubi bytu ozve hlas utajené ženy: "Dala jsem ji do místnosti na dvoře, jako dávám ty tvoje zakouřený smrady!“
Sláva, bunda je na světě. Kdyby se ztratila, žádná křeč. Stará železničářská bunda už něco zažila a nekuřák Fanouš ji nosí jen v noci do hospody. Vždy načichne kouřem a také přebývá venku. Epizoda skončila. Za tři dny je bunda opět v provozu. Opět šachista ukládá klíče do náprsní kapsy. Ale co to? Na dně hluboké kapsy nalézá cigaretu. Penzista Radek Pazderka ji tam uložil v neznámou dobu. Asi se za ten krátký čas začal v cizí bundě zabydlovat. Ale co. Vždyť má mezi štamgasty přezdívku Dědek Kusovka!
