Pohlreichovi nechutná
Ilustrační foto: pixabay.com

Pohlreichovi nechutná

22. 11. 2016

V televizi vídáme populární pořad tohoto šéfkuchaře. Zvou si ho na rady i mimopražští hospodští. Předkládají mu, asi zdarma, své vybrané „lahůdky“. Ofrňuje se, skoro všechna jejich jídla jadrnou češtinou pomluví, třeba, že stehna chutnají jako nohy od kulečníku. Vtipně se jednoho kuchtíka po ochutnání jeho zapáchajícího masa zeptal: Jedl byste to sám po sobě? Odpověděl, že nikdy!

Vzpomínám na 50. léta, poválečná. Manželky byly v domácnosti, manželé je i děti uživili. Ženy tak manželům vyvářely dobré, chutné a čerstvé obědy. Na ty si muži v poledne z práce domů odskakovali. Pak se vraceli zpět do zaměstnání.

Jako školák jsem také chodil na oběd domů, k matce. Ofrňovat se nad kvalitou a chutí jídla jsem nesměl, dostal bych od matky pár facek! Kuchařky se tehdy učily dobře uvařit od svých matek.

Později jsme chodili do bufetů, jíst na stojáka. Jídlo bylo dle platných norem. Chutné, poctivé a čerstvé. Ještě jenom za pár korun!

V novém režimu museli být odtrženi staří od mladých  Že prý by natahali moudrosti od zkušených do nové doby. Prý budeme znovu vymýšlet „trakař“! Asi tak to dopadlo i v kuchařině.

Nějaký pokrok ke světovosti jsem i já zaznamenal. Na pokaňkaném talíři teď leží zelený lupen, maso se teď ukládá do výšky. Teď obědváme seďmo. Je málo příloh, jen těch barevných, konzervovaných, leží tam přebytek.

 

gastronomie
Hodnocení:
(4.4 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Manželky byly v domácnosti možná za 1. republiky. Já jsem vyrůstala v 50. letech, kdy můj tatínek, architekt, po znárodnění malé stavební firmy našel jen podřadné místo s dojížděním a když po závažném onemocnění srdce dostal po dlouhých tahanicích mizerný invalidní důchod, tak nás musela živit pracující maminka. A k tomu ještě vyvářela ty chutné a čerstvé obědy, ale nebylo moc z čeho. A už jsme zase u toho, že se žilo různě. Ano, na stojáka na oběd jsem chodila jako učitelka z jazykové školy taky. Protože jsme neměli jídelnu a na restauraci mi nezbylo. Jo, proč jsem si nevařila? Na podnájmu a na ubytovně k tomu nebyly podmínky.
Jarmila Komberec Jakubcová
Hezky to napsal pan Libánský- já bych jen přidala, že pan nekvasil je "milovník starých pořádků" - tedy pokud by se to hodilo na komunistický režim. já jsem se současným stavem restaurací i hospůdek moc spokojená, v současné době si mže v nich vybrat jídlo každý podle své chuti a peněženky.
Eva Komínová
Já jsem si z vaření udělala zálibu, učila jsem se od maminky a vím, že i z mála se dá udělat chutné jídlo. Do restaurací téměř nechodíme. Nejlépe jsme si pochutnali ve vesnických hospůdkách, žádný luxus, spíš domácí kuchyně. Pohlreicha moc nemusím.
Květoslava HOUDKOVÁ
Zrovna dnes -kdy je venku tepleji- mne postihla "lenost vařit". A tak jsem si dojela pro oběd do kastrůlků - do restaurace, která nově vaří obědy. Vybrala jsem si stejné jídlo = pro porování s restaurací, kterou znám déle - a test dopladl na "1": Jídlo o poznání chutnější, každý kastrůlek mi naplnili tak, že sotva uzavřeli ! Takže 1/2 k obědu, zbylé přemístěno do mrazáku - ve čtvrtek mám "rozběhaný" den - oběd bude v mžiku. Zítra si tam dojedu pro jiné jídlo - a pokud zas bude takové množství, budu mít "vystaráno" i na pátek. To už je 3. obyčejná restaurace - ale výborná - ve městě i vesnici. (Do "luxusů" nelezu = porce na talíři - s lupou a ceny šokující ! ( výlet + restaurace v Babišově "Čapím hnízdě" = zářný příklad !)
Jiří Libánský
Opět jeden z článků pana Nekvasila o tom, jak ta prokletá demokracie nám zničila šťastný život v socialismu. V každé restauraci byl jak si pamatujeme téměř totožný výběr jen několika málo jídel. Podle normy, ale s výrazně rozdílnou kvalitou. Kdo chtěl opravdu chutné jídlo, musel vědět kam jít. Ne každý kuchař vařil dobře a vyhazovu se bát nemusel. Většina restaurací byla ušmudlaná s pobrindanými ubrusy. Když jsem za nechutné nedojedené jídlo ve Špindlu odmítl zaplatit, donutila mne k tomu přivolaná hlídka VB. Byl mi umožněn zápis do knihy přání a stížností. Levné jídlo bylo. Guláš za 6,80 Kčs a řízek s bramborem 18,- Kčs. Ale já měl plat hrubého 5,20 Kčs (nástupní 4,60) tak si to přepočítejte.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pane Karle, přeci když dostanu špatné jídlo tak ho reklamuji, to nemá s etiketou nic společného. V drahé restauraci kde jste byl (jídlo za 500,--) je to zcela normální a určitě nebudete jediný kdo neuhradí tak vysokou částku na špatné jídlo.Já jsem několikrát vrátila nedovařené brambory, okoralé knedlíky či páchnoucí kuřecí řízky. Přeci když vám prodají třeba nekvalitní boty tak je budete nosit?
Hana Šimková
Už ale tak vybíravá nejsem až na tu cibuli.
Hana Šimková
Mně jednou pozval můj šéf na oběd, ale bohužel objednal sám a neptal se mě. Dožil se zklamání a i když to nebylo vychované tak cibulačku jsem nechala stát, protože cibuli nesnáším a z ostatního chodu jsem snědla jenom maso, když jsem ho pečlivě očistila od zeleninové přílohy. Nikdy už mě nepozval ,ale na našich vztazích se to bohudíky neobrazilo.
Karel Boháček
Jarmilo J. - dočítáte příspěvky ? Říká Vám něco etiketa ? Příteli jsem nechtěl kazit radost z úcty k němu.
Hana Šimková
Nejlépe se naučíte vařit, když nemáte moc peněz. To byste koukali, jaké hody si připravím. Je třeba se nad vařením zamýšlet a opravdu ni c nevyhazovat. Potom vás to těší a taky chutná.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.