Čas klidu a rozjímání? Kdo to řekl? Můj advent je nejplnější část roku. V listopadu má narozeniny má dcera, v listopadu zemřel můj manžel. V prosinci se narodili má vnučka, vnuk, syn a manžel mé dcery. V prosinci zemřela má maminka, tatínek a manžel mé sestry. A také několik mých blízkých má v prosinci svátek.
Do vzpomínek se, bohužel, nemohu vnořit, nemám čas. Protože nejsem ten, kdo nakupuje dárky během celého roku, tak pracně hledám komu čím udělat radost. A to tedy moc jednoduché není, však to znáte. A také peču, i když každý rok říkám, že letos naposled. Celý rok průběžně uklízím, takže žádné gruntování, ale čistá okna a sněhobílé záclony na Vánoce být musí. To všechno během klidného adventu.
Také se scházím s přítelkyněmi, chodím ráda na předvánoční výstavy. V každé pražské čtvrti musím vidět vánoční strom a hodnotím, který je letos nejpěknější.
Takovou honičku celý rok určitě nemám. Večer usednu do svého křesla, podložím nožky, pustím televizi a usnu (skoro každý večer). Rozsvícené svíčky po bytě miluju. Dokud ještě byla kočička, nedovolila jsem si je rozsvěcet. Jednou jsme zažili, ještě s mým mužem, jak našemu kocourkovi chytil ocásek od svíčky, ale stihli jsme uhasit, Lumpík to ani nevnímal. Letos už kočička není, stejně si asi netroufnu svíčky zapálit. Nechci se zařadit mezi adventní žháře.
Ale stejně tohle předvánoční běsnění miluju. Právě teď spěchám na adventní setkání do Vinoře, zítra na Recitál Lubomíra Mullera do kavárny Dadap v Praze 8. Příští týden do divadla Gong na "Kouzlo Vánoc".
Tak přeju hodně sil i vám, kteří jste na tom podobně jako já.
