...Pokračování
No, to byly výrazy: vyzobaná slunečnice, třikrát přetočený tachometr, nejhezčí holky z vošklivince, ty mají jistě už hodně najeto, nebo jeden, a to byl zrovna ten nejmladší, ten to dorazil: hele, ta větší řvala do telefonu a má to hlas jako chlap, zadek žádnej a ramena jak sportovec, jsou to vůbec ženský? Chtělo by to použít „Hoganovu fintu***“. Dokonce i starší pán, co opravovat tachografy, má na to speciál čistý box, v práci řekne jen dobrý den a nashledanou, v kolektivu působí spíše jako netykavka, tak šel vyhodit krabice. Na rozdíl od servisáků, což byli většinou bývalí šoféři a na E15 již ledacos viděli, on snad ani neměl řidičák, a tak mu zvědavost nedala. No, kluci říkali, že po návratu si sedl a do konce směny jen cumlal kafe a koukal z okna, ale rozchodil to a druhý den už byl v normálu.
V tu chvíli ale začalo bejt na dílně živo, protože ten šofér měl již auto opravené, podepsal opravenku a výjezdem na druhé straně areálu zmizel a na baby „zapomněl“. Když se ho po příjezdu kluci na ty dámy ptali, co jsou zač, tak řekl, že „stopařky“ a že je vlastně ani nezná.
Tak co s tím? No co, snad vypadnou, naproti jezdí každou hodinu autobus, tak snad je to napadne, když už musely vidět při nájezdu dalšího vozu na opravu, že jejich auto jim ujelo. Ony ale jen žhavily telefony a jinak klid. Když se jeden zákazník (ale upozorňuji, že to byl i kamarád servisáků a mohl si to dovolit) zeptal šéfa směny, co to tu mají za novou službu, kolik berou za číslo a zda je to s DPH nebo bez, tak vedení trochu zatuhlo a najednou mělo potřebu to řešit. Jediná možnost, jak dostat děvčata ven, byla domluva. A když to nepůjde, tak policajti, a jak je známe, tak dojedou s majákama a sirénou a skončí to zápisem o zásahu. A zase tu byla možnost mimořádky na firmě a to si technici nemohli dovolit.
A do toho se v pravý čas naskytla Věrka a Dir. Když jí vysvětlili, o co jde a že se jich tiše a bez rozruchu potřebují zbavit, zavolala Dira, který už byl v té době na kontrole v dílně, dala povel k noze a bez košíku a vodítka vyrazili lážo-plážo hlavním vchodem za děvčatama. Pes šel volně, klidně, a dělal dojem hračičky, který se těší na novou známost. Když ale byli na doslech, dala psovi „povel“ tak, aby to i ony slyšely : „děvčata už určitě pospíchají domů“ (určitě zafungovala intonace hlasu a ne slova).
No, na záznamu z kamer by to byl plukovní šlágr a tady diváků akce plná okna. Dir pochopil, o co jde, stejně mu jistě holky nevoněly, natáhl se od čumáku ke špičce ocasu do jedné roviny, nakrčil pysky, vycenil zuby a s upřeným pohledem a leopardí, pomalou plíživou chůzí, připraven ke skoku, se k nim pomalinku blížil, pořád paničce u nohy. No, to byl fofr. Holky ani nestačily típnout cigáro, popadly kabelky a na zpátečku vyjely za vrata. Další kamera sleduje provoz před firmou a i dál po silnici a prý se nezastavily ani na druhé zastávce autobusu.
Dir i Věra sklidili obrovský potlesk a všichni, kdo mohli, tahali video nebo aspoň fotky z kamerového záznamu. Taky dlouho běžela diskuse, jaký je rozdíl mezi výcvikem a výchovou „služebního“ psa. Ředitel slíbil po zhlédnutí záznamu Dirovi věnec buřtů, ale co vím, tak asi zapomněl.
Odkazy:
*** Hoganova finta: Herec Paul Hogan z filmu „Krokodýl Dundee“ vyvinul jedinečnou metodu, jak určit, zda se pod zjevem muže nebo ženy neskrývá opačné pohlaví.
https://www.youtube.com/watch?v=WHTPLpY8mBI nebo https://www.youtube.com/watch?v=n6fgPX3NjyA
Zároveň si touto cestou dovoluji poděkovat za spolupráci pani Hance ze z Plzně. Její Plzeňský dialekt a moje Pražština šly výborně dohromady.
I. díl si můžete přečíst zde.
II. díl si můžete přečíst zde.
