Stejně jako každý rok, tak i letos mohou v polovině srpna lidé obrátit hlavu k noční obloze a sledovat vrchol jednoho z tradičních letních astronomických představení, kdy kolem Země prolétává meteorický roj Perseidů.
Maximum meteorického roje nastane během 12. srpna. Nejvhodnějším obdobím pro jeho pozorování tak budou noci z 11. na 12. srpna a z 12. na 13. srpna. „Letos navíc nebude průlet roje rušit záření Měsíce, pro pozorování tak budou opravdu dobré podmínky,“ řekl Pavel Koten z Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Koten.
Roj začíná být aktivní sice již kolem 17. července, ale zpočátku se jedná jen o jednotlivé meteory. Aktivita výrazně vzrůstá až ve druhém srpnovém týdnu a tradičně vrcholí ve dnech kolem 12. srpna. Nejinak tomu bude i v letošním roce.
Pro pozorování meteorů je vhodné vyhledat stanoviště s dostatečně tmavou noční oblohou, nejlépe mimo města či obce, protože veřejné osvětlení výrazně snižuje množství spatřených meteorů.
Noční pozorování meteorů si v těchto dnech mohou nadšenci zpestřit i sledováním seskupení planet, Měsíce a dalších objektů na ranní obloze. V ranních hodinách lze spatřit Měsíc v blízkosti jasné planety Jupiter. Společnost jim budou dělat i Venuše, hvězda Aldebaran či hvězdokupa Plejády. V dalších dnech je možné sledovat, jak se poloha Měsíce vůči těmto objektům mění. V noci na 14. srpna Měsíc projde těsně kolem Venuše.
60 až 80 meteorů za hodinu
Perseidy patří mezi relativně staré roje, ve kterých se proplétají vlákna různého stáří, a tudíž struktura proudu není homogenní a roj se tak nevyznačuje jediným výrazným maximem. Letos astronomové neočekávají setkání s žádným výrazně hustším vláknem roje, a proto by jeho aktivita v maximu měla dosáhnout – v místech, kde bude radiant v zenitu – obvyklých 60 až 80 meteorů za hodinu. „Překvapení v podobě většího nárůstu aktivity ovšem nemůžeme nikdy vyloučit. Po maximu zůstává aktivita ještě několik dnů vysoká, ale pak se postupně utlumuje a poslední Perseidy lze spatřit kolem 24. srpna,“ vysvětluje dále Koten.
Mateřským tělesem Perseid je kometa Swift-Tuttle, kterou v roce 1862 nezávisle na sobě objevili Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle. Podle současných poznatků má kometární jádro průměr 26 km. Kometa se tím řadí mezi největší tělesa, která se pravidelně přibližují k naší planetě. Její oběžná doba však činí celých 130 let, a proto tato přiblížení nejsou tak častá.
Přesto se při posledním z nich, které nastalo v roce 1992, spekulovalo o potenciálním nebezpečí této komety pro Zemi. Přesné výpočty její dráhy ale ukázaly, že pro naši planetu není hrozbou ani v budoucnosti. Nejblíže by měla být Zemi v roce 3044, ale i tehdy ji bude dělit propastná vzdálenost 1,6 miliónu kilometrů.
Kometa Swift-Tuttle patří mezi nejdéle pozorovaná tělesa v historii. Historické záznamy ukazují, že prokazatelně byla pozorována již v roce 188 našeho letopočtu. A existuje dokonce pravděpodobně ještě starší pozorování z roku 69 př. n. l.
