Až do dnešního dne jsem byla přesvědčena, že se do čtenářské soutěže na téma "Zážitek roku" nezapojím. Pokud nyní měním své dosavadní rozhodnutí, dělám to z jediného důvodu, a sice, abych se podělila o svou radost.
Tak nevím, znáte druhého takového člověka, který by se radoval z toho, že dostal v práci výpověď? Možná, že ano, já ale ne.
Začnu tím, že pracuji nepřetržitě 45 let. Jako bezdětná jsem nepřerušila práci ani kvůli mateřské dovolené. Zkrátka 45 let vstávám ráno do práce, a to vlastně čím dál časněji. Začínala jsem na jazykové škole s odpolední a večerní výukou. Dnes mám na svém pracovním kontě už více než 26 let ve vojenském archivu a vstávám před pátou ráno. Po odstěhování archivu z centra Prahy na okraj jezdím již dva a půl roku hodinu do práce. V práci jsem osm a půl hodiny.
Jistě namítnete, proč už jsem dávno neskončila. Důchodový věk už několik let mám. Tak tedy, odjakživa jsem měla ráda svou práci, a tu v archivu speciálně. Mnoho mi dala, nejen hlubší poznání historie, ale i navázání kontaktů našeho archivu s cizinou. Jedenáct let jsem působila ve studovně pro veřejnost a přicházela do styku s obrovskou spoustou lidí. Ti mi tvořili společnost a dávali mi vitalitu. Neměla jsem zdravotní problémy, které by mě v práci omezovaly. Jednoduše jsem jela pořád dál bez pomyšlení na to, že bych snad už měla skončit.
V roce 2012 jsem náhodně objevila portál pro aktivní seniory i60. Zaujal mě od počátku natolik, že jsem do něj začala přispívat. Stal se pro mě druhou pracovní platformou. "Íčko" mi přináší hodně radosti, ale zároveň mi i zabírá dost času. Ten pracně dávám dohromady po večerech. A občas se už cítím poněkud unavená. Před dvěma roky jsem v archivu přenechala své značně exponované místo ve studovně mladšímu kolegovi a odebrala se na klidnější pracoviště. Od té doby přišli na konkurz další dva mladí lidé a ti pracují jen na dobu určitou za mateřské dovolené.
Do dnešní doby mi nikdy nikdo v archivu neřekl, abych odešla do důchodu, dokonce se ani nezeptal, zda nemíním odejít. Až jsem se rozhodla sama. Chtěla jsem to udělat už na podzim, ale očekávaly se organizační změny. Dnes jsem tedy (po předchozí ústní domluvě) dostala výpověď s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Je to opatření v rámci reorganizace a bude to pro mě lepší. Má tabulka bude převedena na jiné oddělení a dána mladému kolegovi, kterému moc fandím a který by musel po návratu kolegyně z mateřské shodou okolností právě k 1. březnu odejít. Mám opravdu velkou radost, že to i časově takhle bezvadně vyšlo.
Nejvíc se těším na to, že nebudu muset časně ráno vstávat a odcházet kvůli tomu z různých večerních srazů, například restauračních čtvrtků. Na setkání a výlety i60 už nemusím čerpat dovolenou. Užiju si divadelních a dalších kulturních představení nejen o víkendu. Když budu mít chuť, pojedu na celodenní výlet nebo na zájezd. Nejspíš začnu chodit na německou konverzaci, jógu a možná na Univerzitu třetího věku. A hlavně bych chtěla i nadále pomáhat portálu i60, jak jen to půjde. Takže rozhodně nemám obavy z nudy a neužitečnosti.
A tak portálu a hlavně Honzovi Raškovi děkuji za to, že mě nepřímo "dokopali" k tomuto rozhodnutí, završenému dnešní výpovědí. To je můj zážitek (možná spíš událost) roku. A bude-li mít nějaké dozvuky, o tom vám povím třeba někdy příště.
Soutěžní příspěvek na téma "Zážitek roku 2016". Jaký byl pro vás rok 2016? Zažili jste letos něco mimořádného? Byl to pro vás pozitivní rok nebo máte za sebou spíše negativní zkušenost či událost? Vložte i vy do soutěže svůj příspěvek a vyhrajte velkokapacitní flashdisk. Více informací o soutěži včetně pravidel najdete zde.