Dovolil jsem si vypůjčit hlášku z Haškova Švejka, abych znovu přispěl na tento úspěšně rozvíjející se portál.
Jakkoliv to vypadá, že jsem celý rok zahálel, není to tak docela pravda. Malinko jsem bilancoval a spočítal, že jsem v Domažlickém deníku publikoval 35 článků nejen z Loučimi, ale i z akcí v okolí. Články samozřejmě doplněné fotografiemi, fotky též na loučimský web anebo na Zonerama, takže celkem použitelných souborů od ledna do včerejška bylo 113, každý z nich většinou 20 – 30 obrázků. Nafoceno nejméně o 2/3 víc, takže odpadu dost… Fotky mě baví víc než psát, hodně akcí se opakuje každoročně a pište pokaždé jinak… je to někdy makačka, ale lidi to čtou, takže dobrý.
Kromě této činnosti jsem letos najezdil na kole 2520 kilometrů a to je nejvíc za 7 let, co jsem si kolo koupil. Je s podivem, že to šlape rok od roku lépe, byť to pro mne bude rok sedmičkový nejen letopočtem, ale i první cifrou ve věku. A k narozkám si dopřeju trochu lepší kolo, protože jezdit mě baví čím dál víc. Nejdelší trasy byly v květnu akce Z Čech do Bavor na kole – 71 km, v červnu jsem vyrazil na hrad Velhartice, což dalo 74 km, dvakrát jsem byl u Dračího jezera v Bavorsku (Drachensee), z toho jednou u vysílače Burgstall na druhé straně hřebenu Hogen Bogen (72 a75 km) a nejdelší trasa byla z Loučimi přes Nýrsko, Zadní Chalupy, Špičák, Pancíř, Můstek, Prenet, Zelenou Lhotu a Nýrsko zpátky do Loučimi, což činilo 80 kilometrů. Tyhle dlouhé trasy mi daly zabrat, ale poněvadž jsem většinu z nich absolvoval s foťákem v brašničce na řídítkách, nejel jsem na doraz.
Začátkem června jsem v lese asi za 10 dní porubal asi 12 plnometrů dřeva, což obnášelo dojet asi 4 km do lesa na kole, na zádech morovou pilu, tam pokácet označené stromy, odvětvit je, nařezat na kusy, které jsem vytahal na cestu a odtud jsme je ve dvou odvezli před chalupu, kde jsem je pořezal na metrové kusy a vyskládal do hranic, aby proschly. Předtím jsem ovšem musel loňské dřevo uložené do stejných hranic pořezat na 30 cm špalky a srovnat jinde, odtud už jdou do kotle. To dřevo má schnout dva roky, což se mi daří dodržovat. Do toho lesa jezdím taky rád, i když je tam dřina větší než na kole, ale nervu to přes závit a z únavy se člověk dostane za den, dva – i když čím více let, tím delší doba regenerace, což ale všichni víme velmi dobře.
Něco málo duchovní činnosti byla Virtuální univerzita 3. věku, kde jsme absolvovali dva semestry – ten letní s názvem „Genealogie - Hledáme své předky“ byl zajímavý, pro zimní jsme si vybrali cyklus přednášek na téma „Evropské kulturní hodnoty“, a to byla filozofie jako řemen, ale zvládli jsme to. V únoru začneme Včelařský rok.
V květnu jsme si udělali výlet do jihočeských Borovan na závěrečný seminář a poznali jsme tak příjemné městečko a odpoutali se tím od každodenních starostí a povinností.
Takový jsem měl rok – někdy bylo fajn, jindy o něco míň – třeba když mě koncem října rafnul do nohy (na kole) pes, a přestože to nebylo nic dramatického, hojí se to docela dlouho, jenomže tak holt to chodí. Jednou jsi dole a jindy nahoře (abysme opět končili klasikou), ale hlavně, když se kouří z hlavně!
Přeju všem tady na i60 krásné vánoce.
