Před touto dámou se sluší smeknout. Celý život věnovala sbírání umění a podpoře českých umělců. Nesetkávala se za to vždy s uznáním a úctou, kterou by zasloužila, přesto to nikdy nevzdala. A ještě k tomu vždy skvěle vypadá a má nezaměnitelný styl.
Narodila se v roce 1919 v obci Zákupy, vystudovala gymnázium a chtěla se věnovat umění. Rodina s tím nesouhlasila, jak bývalo v době jejího mládí zvykem. Až když začala žít u tety v Praze, začala se věnovat tanci. Po válce studovala ve Švýcarsku a přivydělávala si na studium jako tanečnice. Získala doktorát z ekonomie. Po únoru 1948 raději volila život v zahraničí, pohybovala se ve společnosti významných a vzdělaných lidí té doby a pomáhala emigrantům, kteří přicházeli z komunistických zemí.
V roce 1955 poznala ekonoma Jana Mládka, což jí změnilo život. Dostala se mezi bohaté a vlivné lidi. Jan Mládek se velmi zajímal o výtvarné umění a ona se přes jeho známé seznámila s malířem Františkem Kupkou. Ten v té době nebyl známý, natož ceněný. Zkrátka, tehdy by nikdo nevěřil, že v jednadvacátém století jeho obrazy budou lámat aukční rekordy a lidé za ně budou ochotni platit miliony. Meda v něm však poznala výjimečný talent a rozhodla se, že jeho neobvyklou moderní tvorbu bude podporovat a propagovat. Postupně vytvořila největší sbírku Kupkových děl na světě. Se svým mužem žili ve Washingtonu, jejich sbírka umění rostla. Byli takoví fanatici, že později, když už hodnota Kupkových děl rostla, kvůli tomu, aby mohli koupit jeho obraz Katedrála, prodali dům.
V uvolněných 60. letech začala jezdit do Československa a snažila se podporovat tamní mladé umělce a přivážet je do ciziny. Bohužel, po okupaci v roce 1968 to už zase dál nebylo možné, tak aspoň díla mnohých kupovala a podporovala je finančně. Zkrátka, její láska k umění je nezměrná a získala za ni řadu ocenění. U nás se jich dočkala až po roce 1989, ale snadné to nebylo. Záleželo jí na tom, aby její unikátní sbírka byla přesunuta do Čech, do její vlasti, kterou nepřestala milovat, i když žila v cizině. Mnozí vlivní tomu však nepřáli, a tak trvalo deset let, než se jí podařilo získat tehdy zničený objekt Sovových mlýnů v Praze. Vybudovala v něm muzeum a stala se jeho správkyní.
Meda má v poslední době zdravotní obtíže související s pokročilým věkem. Kdykoli se ale objevila na veřejnosti, dala se považovat za ukázku toho, jak jde stárnout s grácií a šarmem. Módy se nikdy nebála. Má ráda výrazné šperky, zajímavé svetry, zkrátka je na ní vidět, že se celý život pohybuje v uměleckém světě, kde se lidé nebojí jisté výstřednosti a zároveň mají vkus. Proto je dobré Medu znát. Nejen jako obdivuhodnou mecenášku, ale i jako dámu, která se umí oblékat.
