Zamyslela jsem se nad obyčejnými slovy "rozum" a "štěstí" a jejich platností v našem životě. Často slýcháváme "má více štěstí než rozumu". Je to tak lepší nebo by bylo snadnější mít víc rozumu než štěstí? Každý z nás přijde nějak obdařen do života, rozum už někdy provází jeho prvopočátky.
Človíček bývá dítětem svých rodičů, kteří možná jsou chytří a rozumní, tudíž se od něj očekává, že po nich alespoň malý kousek toho rozumu zdědí, ale k tomu potřebuje trochu toho štěstí, což nemůže být vrozené, ale to chodí dokola a občas sedne i na...mrně, o kterém potom říkáme "kam to dítě chodí na ty rozumy, po kom asi je, který předek mu poslal tuhle informaci". Když jste starší sourozenec, často slýcháváte "buď rozumný, vždyť jsi starší!" Kde je napsáno, že ten dříve narozený potomek musí být rozumnější, třeba právě on toho rozumu moc nepobral, o to víc štěstí ho může v životě potkat.
Pak mě zaujaly tzv.sňatky z rozumu, i když dnes už se takový přepych nenosí, spíše, zvláště chlapi, se svatbám vyhýbají a jejich partnerky si namlouvají, že o ten kus papíru vlastně ani nestojí. Tady bych řekla, kdo má rozum, nemá svatbu, ale o štěstí bych tu snad ani nemluvila. Je to trend dnešní doby, buďme tolerantní, on vlastně o náš názor ani nikdo nestojí.
Vraťme se zpět, skoro o půl století do doby, kdy my, tenkrát mladí, jsme se vrhali do života po hlavě a naše sňatky z nerozumu se rozpadaly jako krabičky ze sirek. Byli jsme velmi mladí, bez rozumu, potřebovali jsme trochu toho štěstí, aby nám to prostě vydrželo. Některým z nás se to povedlo, ale teď je otázkou, jestli to bylo opravdu štěstí, co udrželo naše svazky pohromadě, možná už se tam pomalu vkrádal ten rozum a jiné rozumové okolnosti, nebudeme si nalhávat, že to byla jen a jen opravdická láska, co hory přenáší.
"Dlouhé vlasy, krátký rozum", slýchávali jsme často, zvláště, když přišla móda delších vlasů i do pánského světa, ale myslím, že to nikoho neuráželo, protože dlouhé vlasy byly jejich pýchou a ne mindrákem, což bylo vlastně takové jejich malé štěstíčko a starší generace se s tím musela smířit.
Bylo by krásné, kdyby rozum a štěstí mohly v životě ruku v ruce provázet životem nás všechny, ale je to trochu jinak, každý z nás si pobere trochu toho rozumu, někdo ho urve víc, na někoho zbude méně, proto si všichni přejeme to štěstí navzájem, protože i když chodí dokola, musí se někdy unavit a sneout třeba na…vás!
Tak buďte rozumní, třeba budete mít štěstí!
