Dny jsou stále dost mrazivé, a tak je mohu využít jak k vycházkám do přírody i k psaní. Ale ke všemu mi ještě "zlobí a občas stávkuje" můj počítač, a tak musím častěji chodit do místní studovny knihovny.
Moje nejčastější cesty jsou z vesničky Suchý (kam většinou dojedu autobusem) do mé rodné vesnice Protivanov (Drahanská vrchovina). Často jsem tuto hezkou cestu jela na běžkách, občas pěšky, někdy i s menšími vnoučaty.
Dnes bych Vám chtěla ukázat tuto cestu, kterou jsem šla, když svítilo sluníčko, u nás teď právě není moc vidět.
Při cestě na běžkách jsem se jednou potkala s lyžařem - jeli jsme několik kilometrů současně a on mi vyprávěl, že jezdí také rád sám, ale že se musí dávat pozor na divoká prasata. Na toto nebezpečí jsem při svých cestách nikdy nepomyslela - v tu chvíli jsem se dívala na vysoké smrky, na které bych nikdy nedokázala před divočáky vylézt.
V dětství a mládí pro mne nebyl problém lézt po stromech, měli jsme 20 vysokých třešní, po kterých jsem celé prázdniny lezla a trhala koše a koše třešní - měli jsme i pozdní - a moje maminka je ve velkém zavařovala. Musela jsem trhat i "ptačky" malé třešinky, které jsme přes síto odpeckovávaly a maminka z nich dělala "trnky."
Jenže kdepak ty časy lezení po stromech jsou...
Zatím mne ještě nikdy divočáci nepřepadli, ale stejně si vždy oddychnu, když už vyjdu z lesa (jdu asi 5 km) a blížím se k rodné vesnici. Zde jdu nejdříve na hřbitov, pak na meníčko do restaurace, projdu se vesnicí, popovídám trochu se známými a zpět do Boskovic už jedu dobře autobusem.
Omlouvám se, jsem zde stále začátečníkem a stále se učím - tentokrát se mi nějak divně podařilo "nahrát" fotografie od konce mé vycházky a skutečně nevím jak to otočit - vkládala jsem je správně.