Nemá se ani používat výraz nastávající matky, vhodnější prý je výraz těhotní lidé. Nevhodné je prý i označení výtah pro handicapované, má se říkat přístupný výtah. Zkrátka, asociace radí, jaké výrazy používat, aby se nikdo nemohl cítit dotčen, uražen, ponížen. Vyvolalo to samozřejmě velkou diskusi v různých zemích světa.
Zejména doporučení používat výraz těhotní lidé odstartoval vlnu pobavení. Tvůrci příručky se však ohánějí vysvětlením, že takto jde o genderově vyvážený výraz.
„Je to naprosto absurdní. Pokud nemůžete těhotnou ženu nazývat nestávající matkou, kam ten svět spěje,“ uvedl v deníku Telegraph britský poslanec Philip Davies. Snaha vymýtit ze společnosti jevy jako ageismus, tedy chování urážlivé k lidem vyššího věku nebo machismus, tedy nadřazenost mužů nad ženami, je jistě chvályhodná a za poslední roky posunula mnoho zemí k lepšímu.
Bohužel se v souvislosti s ní podobně bizarních jevů, jako je ta britská příručka, objevuje čím dál více. Například jde o chaos v oslovování mužů a žen. Do Ústavu pro jazyk český telefonovala před časem jistá žena s dotazem, jak řešit označení své práce, když vede pokladnu veslařského klubu. Je žena, tak přece nemůže být označována pokladník stejně jako muž. Její otázka zněla, zda se tedy může nazývat výrazem pokladnice. Ovšem pod výrazem pokladnice si každý spíše představuje krabici s penězi či bednu s pokladem, že.
Nešlo o bláznivou feministku, ta žena prostě chtěla použít správný výraz, protože říct dnes v práci šéf podřízeným třeba vážení redaktoři, měl by šéf malér. Byl by označen za šovinistu, protože nepoužil výraz vážení redaktoři, vážené redaktorky. Nebo ještě lépe, nejdříve říct vážené redaktorky. Jenže pak by se mohli ozvat redaktoři: Proč jsme byli osloveni až jako druzí, to už je nadvláda žen?
„Myslím, že zlobit se v případě, kdy někdo řekne vážení lékaři, hosté či redaktoři, je malicherné, protože jde o takzvané generické maskulinum, užití mužského rodu, tedy to, že se mužská podoba může vztahovat jak k jedincům mužského, tak i ženského pohlaví. Řekneme-li například, že všichni redaktoři mohou chybovat, označením redaktoři myslíme redaktory i redaktorky. Právě v užívání generického maskulina možná feministicky orientovaná lingvistika vidí jasný důkaz jazykové diskriminace žen,“ říká jazykovědkyně Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český. A dodává: „Tlak na takzvanou genderovou vyváženost zřejmě vychází z angličtiny. Vyvíjet ho na češtinu je často dost nepřirozené, násilné a jazykově nesystémové. Angličtina je totiž jazyk takřka bezrodý, čeština je jazyk výrazně rodový. Čeština má velmi rozvinutý systém přechylování, tedy odvozování ženských protějšků od jmen mužských: Čech/Češka, redaktor/redaktorka, žák/žákyně a podobně.“
Mimochodem, v Ústavu pro jazyk český často řeší i dotaz zda používat výrazy: vážení hosté a vážené hostky. Je to možné. Jak je to tedy s tím údajným ageismem? Je výraz senior diskriminující?
Jazykovědci nechápou proč by měl být, spíše jde o to, v jaké souvislosti je použit. Takže příklad: Často se v policejní a novinářské mluvě používá třeba toto: Podvodníci útočí na důvěřivé seniory. Můžeme se pozastavit nad tím, že ne každý senior je přece důvěřivý. Že z toho vyplývá, že lidé dříve narození jsou tupí, hloupí, důvěřiví, a proto všichni naletí podvodníkům. Jenže tak to prostě není, jasně. Na druhé straně se nám výraz senior líbí, když z něho plynou nějaké výhody. Nápis MHD zdarma pro seniory nad 70 let nám zpravidla nevadí. Stejně tak nám nevadí hlásit, že jsme senioři, když kupujeme levnější vstupenku do divadla či na výstavu.
„Mně například vadí, když někdo klientům říká babi nebo dědo,“ říká studentka Jana Dvořáčková, která absolvovala několik praxí v domovech pro seniory. „To mně přišlo takové ponižující, nikdy bych si nedovolila říkat starému pánovi, kterého neznám, dědo. Na druhé straně mně výraz starý pán nijak závadný nepřipadá. Když má někdo osmdesát, je prostě starý, stejně tak se přece dítě nemůže zlobit, že se mu říká dítě,“ přemítá.
„Mnoho lidí o ageismu mluví, ale často nedovedou konkrétně říct situaci, kdy se s ním sami setkali a co přesně si pod ním představují,“ říká socioložka Lucie Vidovičová, která je expertka právě na problémy související se stárnutím. „Zajímavé například je, že z různých průzkumů vyplývá, že naprostá většina lidí považuje za neslušné mluvit o věku, ptát se někoho, kolik mu je let. Osmdesát procent ale uvádí, že se o věk druhých lidí zajímá, ale nepovažuje za slušné, zeptat se na něj přímo.“
Ano, žijeme v době pokrytecké. Lidé na vozíčku se podle britské zdravotnické organizace mohou cítit být uraženi, když jsou nazváni handicapovanými. Lidé vysokého věku mohou být naštvaní výrazem staří lidé nebo senioři. O výrazu těhotní lidé možná snad ani není třeba mluvit. Každopádně buďme rádi, že probíhají diskuse, jak nás oslovovat či zda stačí říct vážení hosté nebo je na místě říkat vážení hosté a vážené hostky. Protože to svědčí o tom, že když je čas na takové úvahy, žijeme ve společnosti, kde je dobře. No ne, když je čas zabývat se takovými věcmi?