Blíží se 8. březen, léta uznávaný jako Mezinárodní den žen. Není to tak dávno, kdy se MDŽ slavilo velkoryse a s politickým akcentem, nicméně tento svátek byl respektován, až tak, že byl vnímám nejen jako oslava žen, ale i důvod k různým projevům pozornosti ženám od různých složek tehdejší společnosti. Mám tím na mysli např. večírky, pořádané především ZV ROH (pro neznalé dnešní "odbory), kdy byly ženám předávány nejen kytice či jiné k příležitosti vhodné dárky, ale mnohdy docházelo i k ocenění práce žen, předání odměn ve formě financí, tu rekrace či pobytu v lázních apod.
Bylo také samozřejmostí, že se těchto oslav zúčastňovali kromě představitelů ROH i vedoucí pracovníci závodu či firmy, političtí představitelé KSČ, případně řada jiných společenských složek. A aby toho nebylo málo, samozřejmě řada mužů a oslavy doprovázel tanec či jiné společenské veselí. Prostě MDŽ bylo částečně zprofanované, resp zpolitizované. Ta zmínka o "zpolitizování" má své místo, neboť nešlo o oslavy jen tak pro nic za nic. Svátek má své kořeny v USA a neslaví se jen u nás, ale v celém světě. Má připomínat stávku newyorských švadlen v r. 1908, které usilovaly o kratší pracovní dobu, vyšší mzdy, volební právo, zákaz dětské práce a usilovaly o emancipaci žen.
MDŽ býval za "totáče" prostě svátek jak se patří. Ranní fronty před květinářstvím,rudé karafiáty, bonboniery,šeříková mýdla a ručníky jako dárky pro pracující ženy. papírová přáníčka vyrobená ve škole pro maminky, kytičky a čokolády pro paní učitelky, recitační vystoupení pro babičky v domovech důchodců, podniková oslava s estrádním vystoupením a dechovkou nakonec pozdní příchod společensky unaveného manžela. To všechno jsou vzpomínky na oslavy MDŽ a všichni se museli na takovou slávu připravit.
Začnu od hlavy - skoro každá žen nosila na hlavě tzv. "trvalou ondulaci". Děvčata si ji nechávaly udělat v patnácti a pak už se jí nevzdaly. Trochu připomínala květák. Šaty jsme si šily většinou z krimplenu. Byl to materiál, který skoro všechno vydržel, nemačkal se. Patrně by přežil i atomovou válku, která byla tehdy podle propagandy na snadnutí.
Otázka dne 10.2.2017, týkající se depilace, mě vrátila o několik roků nazpět. Tehdy jsem ještě depilaci či epilaci neznala. Punčocháče o síle 15, 10 či 5 DEN se nedělaly, tak daleko ještě technologie nepokročila. Nosily se tmavé a tlusté krepsilonky, které ochlupení na nohou dokonale zakryly.
Abychom krásně voněly, většina z nás si kupovala "živé květy". To byl takový parfém, teda spíš voňavka, která se prodávala s naloženou květinou. Jako, že ve flakonu byla barevná voda, tedy vůně, a v ní snítka konvalinky, šeříku. Květina v lihu zprůhledněla, zakonzervovala se a vypadalo to jako rentgenová fotka. .Ale moc to nevonělo, spíše to páchlo. Muži si pak oblékli tzv.tesilový oblek, který se nosil do práce a vůbec všude. Býval většinou šedý nebo hnědý. Jako doplněk si muži oblékli dederonové bílé košile a vyrazili se bavit na oslavy MDŽ.
Na oslavách, jak jsem se již zmínila, se dámám nedávaly růže, nýbrž červené karafiáty doplněné asparágusem.Také muži měli svoje parfémy. Většina z nich používala Pitralon a někteří fintilové si kupovali Diplomat.
Pracovala jsem od školy v jednom průmyslovém podniku, kde dvě třetiny zaměstnanců tvořili muži a ženy spíše pracovaly v administrativě. Tak oslavy MDŽ se nikdy neobešly bez taneční zábavy. Vzpomínám na tyto doby s určitou nostalgií Zavedl se Svátek matek a Valentýn a kytičky červených karafiátů vystřídaly komerčně úspěšné cetky a jiné zbytečnosti. Myslím že i v dnešní době je MDŽ dobrá příležitost projevit maminkám, babičkám, manželkám, ale i dcerám nebo kolegyním úctu a lásku. Nemusí se na jejich "počest" opíjet na pracovištích do němoty, jak to bývalo smutným zvykem, ale spolu s nimi si připravit a užít krásný den. Den pro ně a kvůli nim.
Vztah k MDŽ je dnes hodně rozpačitý, většina mladších přechází toto datum bez povšimnutí, nebo s posměchem, že se jedná o komunistický svátek, o který už nikdo nestojí.Většina žen ale vzpomíná na dárky a oslavy ráda, dnes už od svých zaměstnavatelů pozornosti nedočkají ani jednou v roce, naopak šikana a hrubost se na pracovišťích hodně rozmáhá. A právě na postavení žen by měl Mezinárodní den žen upozorňovat...
