Bydlení v penzi. Jaké zvolit?

Na jižní Moravě je krásná vesnička pro seniory v Brodě nad Dyjí.Tam by se mě moc líbilo.Bohužel,můj důchod by pokryl náklady,ale už bych nesměla jíst.Naštěstí mám svůj dům,kde jsem se narodila a doufám,že i dožiji.

O rodiče jsem přišla velmi záhy, takže jejich bydlení jsem už nikdy neřešila. Sama jsem se díky tomu, že jsem byla svobodná a ještě navíc učitelka, potloukala po ubytovnách a podnájmech a v jednom hrůzném bytě 4. kategorie v nájmu. Svůj první podnikový byt, ovšem mimo Prahu s dojížděním, jsem získala v 37 letech. Ten jsem pak pracně trojsměnou vyměnila za garsonku na sídlišti v Praze. Zde jsem od svých 44 let. Zprvu patřil byt obci, pak jsme založili družstvo a část paneláku odkoupili, a postupně byty splatili a převedli do os. vlastnictví. Pravdivě říkám, že jsem šťastná, že mám svůj byt, a moc bych si přála, aby to vydrželo co nejdéle. Samozřejmě koukám i dopředu a ráda bych volila variantu v domě s peč. službou nebo v takovém komplexu bytů, jako je třeba v Luštěnicích, kde na sklonku života žila naše známá Olinka. Bohužel však v době odchodu tam již začala trpět Alzh.chorobou a ztrácela samostatnost, takže si toho krásného bydlení moc neužila. Vše samozřejmě záleží hlavně na zdravotním stavu a na financích.