Jako dítě jsem se bál pasovských. Zavinil to snad Alois Jirásek nebo možná někdo jiný, kdo psal o tom, kterak se pasovští spojili ještě s někým a společně přitrhli do Čech a tam plenili. Ale náš chrabrý Petr Vok z Rožmberka se jich nezalekl, uplatil je a tím je přiměl k odchodu. Z toho jsem měl tehdy opravdovou radost, ale hned jsem si vzpomněl, že ten pán už jistě umřel a co kdyby pasovští přitrhli znovu?
Asi po 60 letech jsem pochopil, že už nepřitrhnou. Naopak jsem k nim zavítal já, škoda, že jen na pár hodin. Pasov (německy Passau) leží v jižním Bavorsku na soutoku Dunaje a Innu. Inn je tam širší než Dunaj a nechápu, podle čeho se vlastně určuje, jak se bude řeka dál jmenovat. Kdyby se tolik nepreferovala Jizera a po ní i Labe, tak by se přes celé Čechy a celé Německo až do Hamburku valily temné vody naší Mohelky (kterážto nekompromisně teče u nás v Hodkovicích). No já vím, že se pokračování má jmenovat podle té řeky, která byla dosud, od pramene delší. Ale co když je Vltava až do Mělníka delší než Labe? To by na tom ten, kdo by prosadil změnu středního a dolního Labe na Vltavu, vydělal stamilióny. Jen kdyby se mělo přejmenovat vše o Ústí nad Labem, vlastně nad Vltavou!
Passau má asi 50 tisíc obyvatel, ale hlavně je to starobylé město. Vzniklo na přelomu tisíciletí, jenže pozor, ne toho posledního, nýbrž toho úplně prvního v našem letopočtu. Jak tomu bývalo, střídali se tam panovníci, mory a požáry, až se to vše ke konci 17. století uklidnilo. Italové zde například postavili mohutný Dóm svatého Štěpána, sídlí zde biskup a jezdí sem množství turistů. Staré město je rozsáhlá a velmi dobře udržovaná čtvrť, v jejíž uličkách je spousta obchodů, kaváren a hotelů, tak jak to má být. Je tu mnoho historických a krásných budov, i když nejlepší pohled na ně je asi z druhé stany dunajského břehu. Škoda, že jsem tam nemohl fotit. Tak aspoň pár momentek z naší procházky.
K obrázkům: Nejmohutnější stavbou je Dóm sv. Štěpána ze 17. století. Nejvýše se však vypíná hrad na druhém břehu řeky. Mě tam také, jak vidíte, zaujal speciální Papamobil (papež asi používá jiný) a taky to, že Lakota bojuje o zákazníky paradoxně pomocí snižování cen, a nikoliv jejich zvyšováním, jak bychom čekali.
Do Passau jsme se s manželkou vlastně dostali jen díky cestě do Bad Birnbach. Tento městys možná neznáte, jsou to termální lázně asi 50 km na jihozápad od Pasova. Teprve před 40 lety tam podchytili dva výrazné prameny o teplotě 70 stupňů. Pochopitelně že v tom by vás nekoupali. Oni to chladí a chladí, až dosáhnou maxima 40 stupňů. V BB jsou desítky bazénků a bazénů, jak venkovních, tak vnitřních, o teplotách většinou 26, 32, 36 a 40 stupňů. Samozřejmě tam jsou vířivky, protiproud, podvodní masírující proud, všelijaké kaskády, několik saun (pro naháče i nenaháče, což obojí Němci jak známo potřebují) a všelijaké další atrakce zaměřené na vodoléčbu.
Zdejší voda není jen horká, ona je zřejmě i léčivá. Hlavní rozpuštěnou součástí je sodík. Víme, že mnoho sodíku v těle způsobuje vysoký krevní tlak (ale ani to není úplně jisté!), avšak jeho nedostatek nás rovněž ohrožuje, dokonce bezprostředně na životě, neboť – zjednodušeně řečeno – sodík zajišťuje správné fungování krve, přenáší nervové impulsy po těle a pomáhá stabilizovat vnitřní prostředí v těle. Jestli má nějaký význam v koupeli, to nevím.
Jak tomu v termálních lázních bývá, slibují vám zlepšení stavu páteře a kloubů. To se za čtyři dny, po které jsme tu dleli, stěží mohlo prokázat, avšak „knedlík v krku“ zmizel během dvou hodin, koleno se taky zlepšilo a svaly se příjemně prohřály a uvolnily.
Jen tak mimochodem, Češi blázní po slovenských a maďarských minerálních pramenech, které jsou z Prahy jak známo 450-500 kilometrů daleko. Zatímco BB je z Prahy pouhých 250 km. A ubytování v přepychovém selském apartmánu stálo teď v únoru 1000 Kč komplet. V českém hotelu za takovou kvalitu a cenu naprosto nedosažitelné. A to nám majitelka (Gabi Müllerová z Landhaus Müller), bydlící v sousedním domě, nejenom opatřila parkovací průkaz zdarma a slevu do lázní, nýbrž ještě nám nosila něco jako koblihy, které právě upekla, informovala nás o místních zajímavostech a co vše v samotných lázních vyhledat a zažít. To vám každý český hoteliér taky neudělá.
Legračně vypadá, když tam přijedete v zimě. Jen ostych mi brání zveřejnit zde fotku, jak se v plavkách rozvaluji na lehátku na zasněžené louce. Dlíte v horké vodě, hlava vám kouká z páry a kolem sníh a led. Po chvilce se zvednete a odkráčíte do jiného bazénu (prochladnout nestačíte, když jste byli dosud ve vodě 36-40 stupňů teplé), zajdete do stylové odpočívárny a nakonec skončíte v místnosti, kde se sráží sůl do dlouhých krápníků, hraje tam tichá relaxační hudba a pak už tam je jen přítmí, dvacet lehátek a úplné ticho. Balzám. Na hrtan i na duši.
Mají tam i místní Mrtvé moře – bazén s teplou vodou a navíc s vysokým obsahem solí, což vás nadnáší a uklidňuje. Přes týden tam moc návštěvníků není a když, tak to jsou tiší senioři. V pátek odpoledne se začnou objevovat rodiny s malými dětmi, což vrcholí v sobotu. Jenže se většinou drží ve vnitřním bazénu a ve 150 metrů dlouhé proudící „řece“, která nese plavce klikatou smyčkou. Všech 31 bazénů a všechny ty sauny, odpočívárny atd. nemohou lidé obsáhnout. Takže žádná únavná tlačenice.
Nad obcí se rozvaluje obrovské golfové hřiště. Pardon, má se tuším říkat PARK. No já nevím, co je to za park, když vás tam může zamordovat míček letící rychlostí přes 200 km v hodině, ale tak tedy park. 18jamkový (to je nějak významné, nesmí být 17 nebo 19, jak jsem navrhoval). Raději zůstanu u fotky zatím spícího hřiště, teda opravdu parku, když se zrovna nehraje.
A zase k fotkám: jeden z venkovních bazénů (těsně po oblevě) a zmíněný golfový ráj netřeba víc představovat. Poslední fotografie je pohled na dům, v němž jsme bydleli (sami) a věřte, uvnitř je to stejně pěkné jako zvnějšku. Manželé Müllerovi (hausmueller@aol.com) vás rádi uvidí. (Za to, že o nich píšu, jsem žádnou slevu nedostal. I ta kobliha byla dřív než nápad na tento článek.)
Tak to byla pozvánka do Pasova a hlavně do Bad Birnbach. Chcete-li se ohřát a můžete-li si tam zajet a nebo máte někoho, kdo vás tam zaveze, tak to zkuste ještě v zimě nebo v předjaří. Uvidíte, že příště tady budeme číst nadšený článek právě od vás.
