Žijí mezi námi

Poměrně často se z médií dovídáme o případech okrádání důvěřivých důchodců protřelými individui. Tito novodobí loupežníci jsou popisováni jako neznámí lidé, kteří se pod nějakou záminkou vetřou do domácností starých lidí, peníze z nich buď vymámí, nebo odvedou jejich pozornost a o úspory je rovnou okradou. Rady, abychom neotevírali cizím lidem a nenechali se obalamutit, se často míjí účinkem. Jsou totiž okolnosti, při kterých nám nezbývá nic jiného, než cizí osobu do domu či bytu vpustit. Něco se pokazí, potřebujeme opraváře. Sehnat jej může být velký problém a také velké riziko, že padnete na filutu, který vás oškube jako slepici. Stalo se mi to dvakrát. V prvním případě se jednalo o instalatéra, který se sám nabídl, že odstraní drobnou závadu, které si všiml, když firma v domě pracovala na výměně stupaček. Neopomněl požádat, abych o jeho "pomoci" pomlčela před jeho nadřízeným a spolupracovníky.  Nabídnutá pomoc mě přišla hodně draho, ale nedejte dvoumetrovému hromotlukovi, oč si řekne, když jste s ním sama v bytě. V druhém případě jsem dopadla ještě hůř. Byl mi doporučen Ferda mravenec - práce všeho druhu. Na první pohled dobrák, ochotný, šikovný, skromný (!). Pomohl jednou, dvakrát k mé spokojenosti. Ani on si na mě nemohl stěžovat. Vždy jsem mu zaplatila víc, než o kolik si řekl. Také jsem ho doporučila několika svým známým, u nichž také nepřišel zkrátka. Mladý muž zřejmě dospěl k přesvědčení, že důchodkyně si žijí nad poměry a nevědí co s penězi, když tolik přeplácejí. Nejdříve si půjčil dvousetkorunu. Důvěryhodně to pochopitelně nezapůsobilo, ale měl dodělat práci, tak jsem ji odečetla od následující platby. S jídlem roste chuť. Pod záminkou, že si potřebuje něco přeměřit, přičemž u sebe neměl ani tužku, ani papír, natož pomůcku na měření, půjčil si rovnou tisícikorunu, prý aby rodina do konce měsíce neumřela hlady. Rodina hlady neumřela, ale tisícovku jsem už neuviděla. Dlužníka ano, když si pod jinou záminkou hodlal půjčit další peníze. To už neuspěl. Neuspěl ani u paní, která mi ho původně doporučila, protože jsem ji stihla včas varovat. Tu se opakovaně pokoušel vlákat do auta a odvézt ji k bankomatu, aby peníze "na půjčení" vybrala z účtu, když v peněžence momentálně nemá. Odolala. U mě práci nedokončil, dluh nevrátil, na upomínky nereagoval. Tisícovku jsem oželela. Za chyby se platí, tedy i za přílišnou důvěřivost. Proč jsem se rozhodla o svých špatných zkušenostech napsat? Jako varování. Podvodníky, vžilo se označení "šmejdi", nemusí být vždy neznámí lidé. Žijí mezi námi, tváří se jako dobráci, jen svědomí jim chybí.