Nemyslím z kůže nebo od zkoušky. Myslím do vesmíru, poněvadž jsem si nedávno připomněl, že před 56 lety vzlétl do kosmu Jurij Alexejevič Gagarin. Jako vůbec první člověk. Mně bylo třináct a byl jsem z toho tak nadšený, že jsem hledal v otcově naučném slovníku podrobnosti o kosmu. Bohužel jsem měl jen naučný slovník B. Kočího z roku 1925. No, to jsem se toho tedy dověděl! Mám ho před sebou i teď a je tam na straně 1141 (!) napsáno, že kosmos je vesmír, uspořádaná jednota, opak chaosu. Už tehdy mi to připadalo nějak podezřelé (totiž, jestli to vůbec existuje).
Nejdřív vám spořádaně ocituji, co jsem o tehdejší události napsal do své životodějné knihy Maléry a já (www.malery.cz):
Taky světové historie jsem se zúčastnil. Když jsme přišli 12. dubna 1961 do školy (jaxi snadno spočítáte, byla to středa), překvapil nás hned na konci první hodiny jakýsi útržek hlášení z rozhlasu. Chtěl nám něco sdělit soudruh ředitel? Znělo to tak slavnostně a naléhavě. Na další dvě hodiny přicházeli učitelé pozdě. A již po 11. hodině, když dorazil na češtinu učitel Dvořák, jsme narychlo psali diktát. O sovětském kosmonautovi Dagarinovi. Ano, z rádia rozuměl to jméno špatně, takže můj první kosmonaut byl Dagarin.
Přišel jsem domů a hlásil rodičům, že do vesmíru vylétl kosmonaut Dagarin.
„Snad Gagarin, ne?“ smál se otec.
„Dagarin,“ opravil jsem ho.
„Gagarin,“ trval na svém.
„Haha,“ vložila se do toho moje sestra. „Gadagarin Dagadarinovič.“
„Tak to byly dvojčata,“ odsekl jsem jí.
„Co to meleš?“ zapojila se od plotny máma.
„To nás učili ve škole!“ vykřikl jsem zoufale.
„Tam vás někdy učí…,“ začala máma, ale zarazila se a neřekla, co učí, protože byla taky učitelkou. I když na zvláštní škole.
Pak mě sestra ještě přeprala, protože byla starší. (Abyste rozuměli, ona byla starší nejen tehdy, je starší pořád. Ale tehdy byla taky.)
Tak jsem se raději rozbrečel. Trochu vztekem a trochu lítostí nad sebou. Já ve škole špatně rozuměl, psal jsem pořád Dagarin a on to je Gagarin, to mě kule nemine. Dvořákovi se totiž říkalo Děs.
Ale ne, soudruh učitel byl tou událostí natolik rozradostněný, že nám všem dal – jedničky! Pěkná prémie, co? Děkujeme Sovětskému svazu.
Co k tomu po letech dodat?
Nejdřív si můžete shrnout to předchozí: 1. Byl jsem obětí spiknutí rodiny a učitele. 2. Taková dějinná událost a my ji oslavili diktátem. A představte si, že i dnes ten můj milovaný naučný slovník (z roku 1925) k heslu Gagarin sveřepě mlčí! Prostě, jak tam píšou, chaos.
♠ ♠ ♠
Avšak teď už zase fakta: Mně se líbí, jak se v totalitě rozhoduje, kdo vlastně poletí. Tehdy se připravila šestice kandidátů. Jejich charakteristiky byly poslány na ústřední výbor komunistické strany. Ať rozhodnou sami nejvyšší soudruzi (určitě jsou nejvíc uvědomělí a mají děsně moc inteligence). V popředí objemného balíku byly fotky a charakteristiky Jurije Gagarina a Germana Titova (později rovněž letěl). Tak koho? Soudruzi prohlíželi fotky a dlouho jednali. Nakonec se shodli, že oba „vypadají dobře“ a ať letí ten, kdo bude momentálně v nejlepší formě. Tak k tomuto rozhodnutí byl zapotřebí ústřední výbor…
V SSSR se všechno kolem letů do vesmíru utajovalo, dokud to nebyla tutovka. Havárie zamlčovali, úspěchy zveličovali. Už tím, že o amerických úspěších jsme se celá léta dozvídali jen tak tak, a jaksi mimochodem. Co mne zaujalo, byla příhoda s tajným heslem. Celý Gagarinův let pochopitelně řídily přístroje, on sám nic nedělal a dělat nemohl. Existoval tam asi tak jako před ním pes Lajka. Ale přece jen, kdyby automatické řízení selhalo, měl by možnost převzít řízení. K tomu však potřeboval znát tajný číselný kód. Žádný problém, velitelství mu z Bajkonuru pošle kód rádiem. Dodatečně si organizátoři uvědomili, že by právě mohlo selhat to radiové spojení. Jak by se tedy kosmonaut utajovaný kód dozvěděl? Okamžitě poslali žádost o řešení nejvyšší státní komisi. Státní komise rozhodla, že v tomto případě by stačilo, kdyby měl kosmonaut číslo s sebou v zapečetěné obálce. Hurá, oddechl si Bajkonur. Na papír napsali kód, připravili obálku, zalepili ji a vložili do kabiny. Ale pozor – kdyby kosmickou loď potkal náhlý problém, bude vůbec čas vyhledat a rozlepit obálku? Nyní se již vedoucí pracovníci na Bajkonuru ústředního výboru neptali. Prostě Gagarinovi to tajné číslo pošeptali. Ale s varováním, že to tam nesmí nikomu prozradit. Fakt dobrý!
Po letech mi přišel legrační i doslovný význam tvrzení, že Gagarin jako první obletěl zeměkouli. Že uskutečnil úplný oblet Země. Ono to tak bohužel nebylo, přistál jako na potvoru dokonce celých 1500 kilometrů od zeměpisné délky, na níž leží Bajkonur. Obletěl tak zhruba 96% obvodu Země. Přistál u města, které se jmenovalo tehdy i nyní Engels, a sice prý jen 30 metrů od strmého břehu Volhy. No potěš! Ale já mu ten celý oblet uznám, i když by se to správně nemělo…
Na závěr, abyste si nemysleli, že se Gagarinovi vysmívám nebo jeho výkon či spíš odvahu zlehčuji: Cením si toho, co uskutečnil. Cením si totiž všech výsledků, kterých dosáhnou ženy a muži, kteří kdysi začínali od nuly, na zelené louce, a měli dost schopností, odvahy a štěstí, že se stali šampióny ve svém oboru. Jsou jich tisíce, v každém oboru lidské činnosti, a hluboce před nimi smekám. Určitě stejně jako vy.
