Život bez mobilu. Jaký byl?
ilustrační foto: pixabay.com

Život bez mobilu. Jaký byl?

25. 4. 2017

Už je to přibližně čtvrt století, co jsme začali používat mobilní telefony. Dnes si život bez mobilů nedovedeme představit, ale naše současná generace šedesátníků se bez něj obešla v dětství, mládí, při výchově dětí i v práci. Jak jsme to dělali?

Když dnes vidíme děti na ulici si hrát - tedy pokud vůbec vyjdou ven - , nehoní se za míčem, nehrají na schovávanou, neskáčí panáka, ale sedí na lavičce a hledí do mobilů. Buď všichni do jednoho, ale častěji každý do svého. Ty menší děti hrají hry, puberťáci jsou na facebooku. Mobily dostávají od rodičů už prvňáci, ti starší mívají přístroje za tisíce korun. Všichni mobily potřebují, protože veškerá komunikace je mobilní. Děti se mezi sebou nebaví, často se neumějí pořádně vyjádřit, protože používají zkratkovitý jazyk, na který jsou zvyklé z mobilů.

Jak to, že jsme se v mládí dokázali s klukama sejít před domem, aniž bychom se svolávali přes mobily? Prostě jsme si ve škole řekli, že ve tři se sejdeme na plácku, dohodli jsme se, kdo vezme míč, a dvě hodiny jsme čutali. Jak jsme dříve randili? Zase jsme se museli domluvit předem, schůzky jsme nemohli zrušit, abychom jeden na druhého nečekali někde venku v zimě. A když už jsme se sešli, povídali jsme si, řekli jsme si vše, co jsme měli na srdci, a díky tomu jsme se mohli poznat daleko více, než při pouhé chladné komunikaci přes mobilní síť. Byli jsme vedle sebe, dívali se jeden druhému do očí, mohli jsme se dotýkat. Dnes řešíme, zda máme kvalitní „dotykáče“, tedy mobily bez tlačítkové klávesnice, nejlépe ty nejchytřejší, které existují, a úplně nejlépe ty s nakousnutým jablkem.

Když jsme se se spolužáky na vysoké škole domlouvali na pivo, přišli do hospody všichni. Nikdo se neomlouval přes mobil, že přijít nemůže. Dokázali jsme komunikovat bez mobilů v práci, dokázali jsme se s manželkou předem dohodnout, kdo ten den vyzvedne děti ze školy, co nakoupíme, kdo vystojí frontu na banány, když je právě přivezli, kde se potkáme po práci. Uměli jsme vyřešit i nenadálé situace, když jsme museli zůstat v zaměstnání déle, když se nám porouchalo auto apod. Nepanikařili jsme. Pokud nebylo možné zavolat z nejbližší telefonní budky, kamarádi či manželka věděli, že se ozveme hned, jak to bude možné.

Samozřejmě, mobilní telefony usnadňují život, zrychlují komunikaci v práci, často zachraňují životy, když jde doslova o minuty. Na druhou stranu lidé díky mobilním přístrojům hloupnou. Protože se nespoléhají na svou hlavu, ale na svůj mobil – nemusí si pamatovat adresu, najdou si ji v mobilu, neumí hledat v mapách, mají je v mobilu, děti si spolu nehrají, hrají si s mobilem. Díky aplikacím v mobilech najdete nejbližší trasu, obchod, lékárnu, mobilem můžete fotit, platit, nahrávat hovory, překládat texty. A to jsme teprve na začátku. Co bude za deset, dvacet let?

Náš život budou řídit mobily, budou nám určovat, co a kdy máme jíst, co a kde máme nakoupit, co v ten den máme dělat v práci, po práci, kdy se rozmnožovat nebo pomilovat. Všichni budou mít chytré telefony, ale hloupou hlavu. Jsem rád, že jsem zažil dobu bez mobilů.

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Já už si také sotva vybavuji, jak se bez mobilu organizovala součinnost více lidí hlavně při práci. Měl jsem mobil hned jak ztratil velikost kufříku a mohl se nosit v kapse. Ale mimo něj jsem ještě nosil kapesní počítač, foťák, walkmana, nebo discmana na hudbu, malou svítilničku atd. Teď už mám jen ten mobil. Super. Když by mi byl i mobil velký, mám ještě hodinky, v kterých je počítač, mobil, foťák, kamera, mp3 přehrávač atd. Jen mám moc velké prsty na klávesnici a slabý zrak na minipísmenka. Bylo jistě zajímavé zažít dobu bez mobilů. Ale některé generace zažily dobu bez televize. Jiné bez rozhlasu. Některé bez automobilů. Nebo bez parního stroje. Také byly generace, které zažily dobu bez knihtisku. Taky některé generace poznamenala znalost výroby železa a nebo některé mohly vzpomínat na to, jak neměli lidi oheň. Na co budou asi dnešní mladí vzpomínat tak, že se budou divit, jak bez toho mohli žít?
Mirek Hahn
Pěkně napsáno. Osciluji ve svém vztahu k mobilu od naprosté otrávenosti až ke smířlivé vstřícnosti. Nechci se nechat zpovykat příliš pohodlnou komunikací ale také nechci být za exota staromilsky odmítajícího běžně rozšířené technologie. Především mobil používám jen když ho potřebuji, nehraju si s ním, nepoponáším ho aby byl hned u ruky, nemám pupínky z toho, když na zmeškaný hovor nebo SMS přijdu až za hodinu. Především si ale hlídám náklady, vím přesně co v mobilu potřebuji a za co chci platit a za co ne... Pokládám totiž mobil především za prodlouženou ruku akcionářů mobilních operátorů, která mi vytahuje z kapsy moje těžce vydělané peníze :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.