Takto to vypadá v posledních letech každý červenec v jedné rodině, která tráví dovolenou na chatě v Jeseníkách. Sedmdesátiletá Marie čeká na dceru s rodinou z Prahy a na syna s rodinou z Ostravy. Všichni se celý rok těší, jak se sejdou, budou grilovat, chodit na výlety, zkrátka, užívat si dva týdny léta a jeden druhého, protože přes rok se takto dohromady vidí málokdy.
Marie popisuje realitu: „Syn si loni přivezl notebook, tablet, mobil a spoustu nějakých krabiček a drátů. V podstatě si v jednom pokoji vytvořil kancelář a byl stále v kontaktu s kolegy z firmy. Chápu, že má hodně práce a snaží se vydělat peníze, aby se jeho žena a děti měly dobře. Cením si toho. Méně chápu, proč si tedy bere dovolenou a jede do Jeseníků. Za dva týdny byl s dětmi jen jednou v lese a jednou s námi večer griloval. Přitom se ještě neustále koukal do mobilu. Připadá mi, že to už přehání. Je prakticky stále on-line. Není tedy divu, že jeho dva synové taky. Ti se proměnili v mimozemšťany. Venku svítí slunce, je horko a oni leží v podkroví se sluchátky na uších a buší do notebooků.“
Podobně se chová rodina její dcery. Ta je vysoce postavená manažerka v cestovní kanceláři, takže prakticky nepřetržitě řeší v létě různé požadavky či stížnosti klientů. „Stále jezdí prstíkem po displeji mobilu, večer uléhá do postele s notebookem. Chápu, že v létě je pro lidi pracující v cestovním ruchu důležitá sezóna, ale ona dělá totéž na podzim, v zimě i na jaře. Moje rodina tedy sice za mnou přijede na takzvanou dovolenou, ale během ní jsou vlastně stále v práci a duchem nepřítomni,“ říká Marie.
Na dovolenou s prací
Z údajů počítačové školy Gopas, který se zabývá problematikou bezpečnosti ve virtuálním světě, vyplývá, že dvě třetiny Čechů si berou na dovolenou počítač nebo tablet. Často jde o přístroje, které mají svěřené svým zaměstnavatelem nebo je zkrátka používají k práci. Více než polovina lidí na dovolené kontroluje pracovní e-mail.
Psychologové se shodují, že smysl dovolené, tedy odpočinek od práce, se tím jaksi vytrácí. „U nás ve firmě panuje velká konkurence a cítím se být pod tlakem, mimo jiné proto, že už nejsem nejmladší,“ vypráví čtyřiašedesátiletý Vladimír, finanční analytik. „Takže jsem prakticky neustále on-line. Přiznávám, že i z toho důvodu, aby si mladší nemysleli, že snad nestíhám, že nedokážu využívat moderní technologie. Mám zkrátka lepší pocit z toho, že na jakýkoli mail či zprávu reaguju ihned, mnohdy rychleji než mladí kolegové. Možná to někomu připadá hloupé, ale já s nimi zkrátka musím držet krok a to, že jsem schopný právě v tomto virtuálním světě, je důvod, proč si své velmi dobře placené místo držím i ve vyšším věku,“ vysvětluje.
Jeho manželka se ovšem zlobí. „Myslela jsem si, že si po šedesátce budeme užívat klidu, chalupy, zahrady, že si občas vyjedeme do hor nebo k moři. Realita? Vladimír kouká do mobilu či notebooku, ať jsme na pláži, na lanovce nebo na zahradě,“ říká.
K moři jen s chytrým mobilem
Neustálé připojení, kontrolování sociálních sítí, mailů či oblíbených stránek na jedné straně patří k této době a mnoha lidem dělá život snazší, zábavnější, příjemnější. Na straně druhé psychologové čím dál razantněji upozorňují, že současný nepřetržitý on-line život je škodlivý.Psycholog Larry Rosen je autor zajímavé a hojně citované studie o tom, jak komunikační technologie mění naše chování. Tvrdí: „Často se mluví o závislosti na moderních technologiích. Ale nemyslím, že jde o závislost, jde o obsesi. Představme si ji jako neustálé kontrolování mobilu, mailu, zpráv nebo lajků u facebookového statusu. Komunikační technologie také mohou za současný nárůst sociofobie, tedy panické hrůzy z osobního setkání. Člověk je tvor společenský, ale současná komunikace se odehrává skrz technologická zařízení. Lidé se bojí seznamovat, protože zažili třeba zklamání na sociálních sítích. Stačí, že jim někdo napíše nějaký ošklivý komentář a oni ztratí sebevědomí.“
Jistě, mnohým lidem se to může zdát přehnané tvrzení, ale podobných případů máme kolem sebe hodně.
„Vždy jsem si myslela, že závislost na internetu hrozí jen mladým lidem, ale přistihla jsem se, že jsem po týdnu u moře nervózně přemýšlela nad tím, co si řeknou kamarádky na to, že jim neodpovídám na maily. Zvykly jsme si totiž po večerech psát docela dost a já se u moře přistihla, že mi to chybí. Navíc jsme s manželem odjeli nečekaně rychle na výhodný last minute a já to mým internetovým kamarádkám nestačila sdělit. Dovolená probíhala tak, že manžel mlčel, já jsem mlčela. Koukali jsme na animační program u bazénu a ani jednoho z nás to nebavilo. Přistihla jsem se, že bych si možná radši psala s kámoškama. Šokující zjištění. A manžel pak prohlásil, že si už konečně musíme pořídit lepší mobily a zahodit naše staré tlačítkové. Bylo vidět, že mu chybí, že u moře nemůže využívat wi-fi, protože to naše staré mobily neumožňují. Chybělo mu to, protože doma taky večery tráví podobně jako já, sám u svého počítače,“ vypráví devětapadesátiletá Blanka z Prahy.
Psychologové se shodují, že ideální využívání současných moderních technologií se pozná podle toho, zda člověk, který je používá, zároveň neztrácí osobní kontakty s lidmi. Skvělá cesta například je, pokud člověk získá pomocí internetu nové známé a časem se s nimi osobně sejde, vznikne kamarádství, přátelství nebo parta, která se domluví na společné setkání, výlet, návštěvu nějaké akce. Pokud však člověk má to štěstí, že přátele či rodinu má, je s nimi a přitom má pocit, že by raději sám seděl u počítače, je to na pováženou. Je to čas zkusit digitální detox.