Osmasedmdesátiletá Eva nedávno ovdověla. Její muž zemřel náhle na infarkt, byl stejně starý jako ona, žili spolu téměř padesát let. Ona se starala o domácnost, o zahradu na chalupě, ráda vařila. On měl pod palcem finance, placení účtů, ještě po sedmdesátce si přivydělával jako překladatel. „Jiří byl vždy muž, hlava rodiny, zkrátka chlap, kterého mi kamarádky záviděly. Byl trochu panovačný. Byla jsem zvyklá, že rozhoduje o všem. Kdy a kam se pojede na dovolenou, co se koupí a co ne. Vyhovovalo mi to, byl na něj spoleh. Ale co bylo hlavní, řídil auto. Já ne. Bylo to symbolické vyjádření našeho způsobu soužití. On řídil, já se vezla,“ vypráví.
Po jeho smrti jí zůstal byt v Ostravě, chalupa v Beskydech, něco málo úspor a deset let staré auto. A velké starosti. Nemá řidičák. Auto je jí k ničemu. Jenže se nemá jak dostat na milovanou chalupu. Autobus od ní stojí daleko, s taškami s nákupem k ní od zastávky dojít pěšky nezvládne. Nemá si ani jak zajet do supermarketu na větší nákup, jak byla zvyklá. „Najednou je pro mě problém přinést domů větší balení pracího prášku. Byla jsem zvyklá nakupovat úsporně, větší balení, ve slevách. Vždy jsme jeli na nákup autem a pak měli klid. Teď tahám tašky každý den a stále mi něco chybí. Chalupa chátrá, nemám k ní jak dojet. Auto je mi k ničemu. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi jednou tak vymstí to, že jsem si neudělala řidičák, i když mě k tomu dcera stále nabádala,“ vypráví Eva. Její dcera žije v Praze, takže je odkázána sama na sebe.
Podobných případů je hodně. „Jedná se zřejmě o poslední generaci žen, pro které nebylo naprosto běžné řídit auto, jako je tomu pro současné mladé ženy,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová, která se zabývá psychickými problémy seniorů. „Dnešní ženy mladého a středního věku jsou mnohem více samostatné, méně závislé na mužích. Řízení auta je pro většinu samozřejmostí, v mnoha rodinách jsou dvě auta a ženy jsou zručné řidičky. V seniorském věku už nebudou mít takový problém, jaký nyní řeší jejich matky, které byly mnohem více závislé na mužích,“ míní.
Ano, když byly mladí lidé v dnešním seniorském věku, neexistovalo, že by v rodině byly dvě i více aut. „Zírám, když vidím, jak je dnes pro mladé řízení auta běžné,“ říká sedmdesátiletá Elena z Opavy. „Syn má auto, jeho žena má další auto, nedávno pořídili postarší vůz i devatenáctileté vnučce. Udělala si řidičák a hned dostala autíčko. Na jedné straně jsem to brala jako zbytečný přepych, na straně druhé mi dochází, že tyhle mladé ženy se jednou nedostanou do stejné situace jako já, která řídit neumím. Řidičák jsem si sice udělala, ale manžel mi auto stejně nikdy nepůjčil. Svou milovnou škodovku si tak opečovával, že by nesnesl, abych mu s ní někam vyjela. Za našich mladých let bylo auto něco luxusního, byť šlo o obyčejnou škodovku. Dnešní mladí lidé auto berou jako běžnou spotřební věc. Půjčí si na něj, pak ho prodají a zase si půjčí na další,“ vypráví Elena, která je rovněž neřídící vdovou. Jednou z těch, která tak trochu závidí dnešním mladým ženám, že jsou mnohem méně závislé na partnerech.
Má pravdu. Jen si vzpomeňme, jak muži, kteří jsou nyní v seniorském věku, svá autíčka milovali, starali se o ně, dopřávali jim teplo a péči v garážích. „Můj žigulík byl můj miláček a miláček se nepůjčuje,“ říká se smíchem třiasedmdesátiletý Stanislav. „Při představě, že ho žena někde odře, jsem šílel. Nepůjčoval jsem jí ho, stejně neměla kam jezdit. Tehdy ženy nejezdily na velké nákupy, nebyly supermarkety. S naším žlutým žigulíčkem jsme jezdili jen na výlety, na návštěvy k příbuzných, třikrát jsme si vyrazili do Maďarska. Ale nebylo běžné stále někam popojíždět po městě, jako to lidé dělají dnes,“ vzpomíná.
Ve vyšším věku je pro většinu lidí hodně obtížné si řidičský průkaz udělat. A ti, kteří ho z mládí mají, ale řadu let neřídili, často mají problém vyjet do současného velkého provozu, na který nejsou zvyklí. Zkrátka, taková zdánlivá maličkost, nad kterou člověk celý život nepřemýšlel, se ve vyšším věku může stát pořádným problémem. Ještě že existují případy jako je ten následující. V jednom ostravském činžáku žije pět vdov. Postupně ovdověly a stejný osud z těchto sousedek vytvořil kamarádky. Pomáhají si navzájem různými způsoby. Jen jedna z nich řídí auto. A tak vozí ty ostatní na velké nákupy, dělají si sem tam víkendy na chatě další z nich. Letos o prázdninách se chystají na pár dnů na jižní Moravu. Skládají se na benzín, na opravy auta, zkrátka hýčkají si ho, protože je jim jasné, že bez něj by měly život složitější.
