Dříve to bylo jasné. Člověk dosáhl šedesátky, šel do penze, no tak byl starý. Ale teď? Je přece nesmysl dávat do stejné škatulky skvěle vypadající aktivní šedesátnici a pětadevadesátiletou těžce nemocnou dámu, která potřebuje celodenní péči v domově pro seniory. A tak dochází k diferenciaci toho, co se dříve obecně nazývalo stářím nebo také třetím věkem. Proto vznikl výraz mladý senior.
„Pro řadu lidí může být období třetího věku jedním z nejnáročnějších vůbec,“ uvádí socioložka Lucie Vidovičová. „Kombinuje totiž některé aspekty stárnutí, ke kterým může patřit změna fyzických i kognitivních schopností či prostě jen pozvolný úbytek sil, zároveň však znamená životní etapu, ve které jsou na jedince kladeny jak původní, to znamená pracovní, rodičovské, společenské nároky, tak nové nároky. Například péče o rodiče, péče o vnoučata, aktivní užívání si volného času. V teoretických diskusích bývá stáří na jednu stranu spojováno s postupným vyvazováním se z řady sociálních rolí, v extrémní poloze je dokonce nazýváno rolí bez role. Na druhou stranu jsou diskutována rizika spojení s kumulací rolí, které mohou vést ke konfliktům a pocitům přílišné zátěže a bývají spojována s rizikem snížené kvality života,“ vysvětluje.
No jistě, dříve se přece s výrazy senior, penzista či důchodce spojovaly výrazy jako hodně času, nuda, rybaření, posedávání na lavičce v parku. Dnes se s nimi spojují výrazy: plný diář, neustále zvonící mobil, málo času, spousta aktivit, sport, kultura, cestování. Tedy výrazy, které dříve byly spojování jen s mládím či aktivním středním věkem. Takže je úplně logické, že tu máme to zdánlivě podivné slovní spojení mladý senior.
„Uvědomila jsem si, jak hodně odlišně ve svých jednašedesáti žiju, když jsem si vzpomněla na svou milovanou babičku,“ říká Alena z Ostravy. „Babička zemřela, když jí bylo pětašedesát a celá rodina ji považovala za stařenku. Byla skvělá, starala se o mě, když jsem byla malá, ale když to vidím zpětně, vlastně od pětapadesáti až do své smrti v pětašedesáti jen seděla doma, něco kuchtila, háčkovala a její vrcholnou společenskou aktivitou bylo, že zašla o dva bloky dál ke kamarádce Otylce. A tam pak háčkovaly společně,“ směje se Alena, která dvakrát týdně vyráží do Komenského sadu v centru Ostravy na kole, v pondělky cvičí jógu, ve středu chodí do španělštiny a její diář je popsaný tak, že připomíná zápisník špičkového manažera. Když se syn zeptá, zda by nepohlídala tříletého vnuka, Alena složitě přehazuje naplánované akce a činnosti, aby se jí na hlídání uvolnil čas. „Mám pocit, že prožívám nejpěknější období svého života. Poprvé říkám, že nemám čas proto, že mi ho vyplňují samé příjemné věci, ne jen práce a povinnosti, jako dříve, když jsem pracovala a děti byly malé. Alena je totiž typická mladá seniorka. Věk má sice takový, kdy se dříve mluvilo o stáří, je v penzi, ale žije život mladé ženy.
„Je dobré si připomínat, že nikdy dříve lidé netrávili v penzi tak dlouhý čas jako nyní. Dříve se mnozí penze vůbec nedožili nebo byli tak udření, že v ní strávili jen pár let a zemřeli,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová.
Takže on je vlastně ten výraz mladý senior úplně logickým vyjádřením současného jevu, kdy už není možné házet lidi ve věku nad šedesát do jedné škatulky. Výrazy důchodce či penzista nyní zahrnují neuvěřitelně pestrou škálu osobností různého věku, zájmů, kondice a zdravotního stavu. Nezbývá, než si jen přát, ať je každý člověk mladým seniorem co nejdéle. Je to moc fajn životní etapa.