Opět stojím na cizím náměstí.
Odmítám návštěvu vyhlídkové věže. Vlezu do pekla a do strašidelného sklepa. Ještě mám hodinu času. Kde tady mají nádraží? Pohledem do mapy zjišťuji, že asi kilometr. Kalkulačka. Dvacet minut tam, pět minut focení, dvacet minut zpět, to bych mohla dát, jestli pohnu kostrou.
Zabloudit bych neměla, pořád po ulici Nádražní. Kolem sportovního areálu...
...kolem kostela...
Tohle bude asi staré nádraží.
Tohle je sice nádraží nové - ale paneláková kostka
Nikde ani noha
...ani ruka...
...ani vlak...
Bída, jdu zklamaná zpět
Ještě jeden nostalgický pohled na starou budovu. Tam to na rozdíl od nové budovy žije. Asi se tam bydlí, soudím dle truhlíků s kytkami...a z komína se kouří. Nebo je to krematorium???
Tak dost očumování, kvapem zpět. Asi jsem trhla rekord. Pokud jsem ale neběžela nějak kuriózně, tak mi ho ve městě neuznají.
