Na houby se tenkrát jezdilo nebo chodilo jenom v neděli. V sobotu se totiž ještě pracovalo a chodilo do školy. Tatínek chodil na houby nejraději do Bechova, tedy do bechovských lesů. Jelo se tam pár stanic vlakem, jak říkal tatínek „z místního“ nádraží. Samotné nádraží v Bechově je vlastně v lese.
Když jsme vystoupili, už jsme mohli sbírat houby, tedy kdyby tam zrovna nějaké byly! Jelikož tam tatínek jezdíval už řadu let, měl „svá“ místa, kde vždycky houby našel. My s maminkou jsme byli houbaři, kterým se říká sváteční. Abych pravdu řekl, já jsem jezdíval na houby rád hlavně proto, že jsem se těšil na jízdu vlakem.
Občas jsme jeli i motorákem a mně se líbilo, jak motorák před každým přejezdem houká. Mašina také houkala, ale to nebylo ono. Motorák houkal, alespoň pro mě, líp! Kolem 10 hodiny nás maminka vždycky svolala, sedli jsme si na pařezy, nebo jen tak do trávy a každý jsme dostal svačinu. Chleba s máslem a k tomu jablíčko, které mně tatínek nakrájel nožíkem na tzv. slepičky. Ještě dnes vůni toho chleba s máslem cítím.
Po svačině tatínek povídá: “Tak ještě pár hříbků, abych doplnil košík, a pomalu půjdeme na nádraží. Půldvanáctka tu bude co by dup“. A měl pravdu. Přišli jsme na nádražíčko a slyšeli jsme, jak motorák houká u nedalekého přejezdu a už byl vidět, jak jede. Nastoupili jsme do vlaku, usadili se a tatínek nestačil odpovídat na všechny ty otázky, kdeže tak krásné houby rostou. Neřekl, jenom se potutelně usmíval a v duchu si říkal, jo, já vám to povím, a až pojedu příště, nic tam nebude.
Soutěžní příspěvek - Sledujete magazín i60 delší dobu, ale ještě jste neměli odvahu či příležitost zapojit se aktivně do dění na tomto portálu? Pak oslovujeme právě vás! Buďte aktivní a vyhrajte velkokapacitní flashdisky či přímo tablet Lenovo! Více informací o "Soutěži pro nováčky" včetně jejích pravidel najdete na tomto místě.
