O salámu, odvaze a taky o štěstí
Ilustrační foto: Pixabay

O salámu, odvaze a taky o štěstí

30. 7. 2023

V tomto příběhu hraje klíčovou roli salám. A taky odvaha jedné šestnáctileté dívky. Představme další hrdiny tohoto příběhu: zámek kousek za Prahou, zvaný Dolní, jeho naprosto nesourodí obyvatelé a jedna zahradnice. A ještě doba, kdy se příběh odehrál - druhá světová válka.

Šestnáctiletá Helenka pracovala na zámku téměř od začátku války. Byla to příjemná a půvabná dívka, která se i přes přísný zákaz kamarádila se židovskými chlapci, nasazenými jako pracovní komando pro potřeby zámeckých pánů, konkrétně vdovy Liny Heydrichové. Mezi její nejbližší přátele patřil Milan, který stejně jako ostatní vězni bydlel v bývalé konírně. Kluci velmi brzy zjistili, že je Helenka nejen hezká, ale taky odvážná a hlavně ochotná pro ně riskovat život. Nosila v kapse pracovní zástěry přes vrátnici dopisy, potraviny, psací potřeby a jednou dokonce i polštářek. Do kapsy se jí nevešel, tak ho musela v noci přehodit přes zámeckou zeď.

Jenže Helenka se líbila i německým vojákům. Zvlášť jeden si jí všímal víc, než jí bylo příjemné. Hans. Toho taky jednoho dne napadlo, že by mu Helenka mohla prát košile. Jí se taková služba německému vojákovi vůbec nelíbila, a tak si vymyslela výmluvu. Ovšem Hans chtěl mít košile čisté a Helenka musela jednou za čas milé košile vzít a odnést do vsi k pradleně.

Jednou poslali příbuzní Milanovi po Helence celý salám. Ráno ho Helenka pronesla pod zástěrou do areálu zámku a čekala na možnost ho rychle předat. Jenže Milan se bál. Večer předtím u něho při razii v konírně našli dopisní papír; dostal pár facek a slib, že si na něj dají pozor.

Helenka tedy i se salámem v zástěře spěchala ke skleníkům. Chtěla ho tam honem schovat, že si ho Milan později vyzvedne. Po cestě mezi zámkem a skleníkem kráčel Hans. V Helence hrklo. Snad nebude chtít odnést košile! Chtěla ho rychle minout, ale Hans jí zastoupil cestu.

Helence se klepaly nohy, když šla za Hansem do jeho pokoje. Tam už byla na zemi nachystaná hromada špinavého prádla. Hans odešel pro balicí papír, jenže košilí bylo víc než obvykle a papír nestačil. Hans se zkoumavě podíval na velikou pracovní zástěru a než se Helenka vzpamatovala, chytil zástěru za cíp a zatáhl. Salám vypadl a skutálel se k nohám ztuhlé Helenky.

„No, Helenka, vas ist das?" Hans strčil do salámu špičkou boty. „To je moje," špitla Helenka a honem zabalila košile i se salámem do zástěry. Hans se na ni zkoumavě díval. „Já vím, Helenka, všechno, ale já nic nepovím."

To už Helenka utíkala po chodbě a srdce měla až v krku. Co teď, proboha, se salámem? Jestli Hans zavolá na vrátnici, je s ní konec. Jak Helenka utíkala chodbou, vzpomněla si, že na jejím konci jsou v podlaze padací dveře. Těmi kdysi házeli seno koním do stájí o patro níž. Helenka doběhla k dvířkům, otevřela je a salám hodila dolů. Zázraky se dějí i za války. Salám přistál na seně přímo v kóji, kde přespával Milan.

Přes bránu se taky dostala Helenka bez úhony. Hans dodržel slovo. Nikdy na ni neprozradil, že přenáší v zástěře věci pro židovské vězně, a nikdy už po ní nechtěl, aby mu nosila košile na vyprání. Zřejmě se zdál být vůči vězňům příliš shovívavý, protože za čas musel pracovat s nimi a pak ho Lina Heydrichová poslala na frontu.

Helenka ve své zástěře pronesla přes vrátnici ještě mnoho nebezpečných věcí, včetně dopisů na rozloučenou před transportem, a vždycky jí přálo štěstí. Nikdo ji neudal. Helenka se taky nikdy nedozvěděla, jaký byl osud onoho salámu, jestli ho opravdu její kamarádi snědli.

Pokaždé, když se podívám na řady salámů, vystavené ve výkladu, vzpomenu si na Helenku a na příběh jednoho válečného salámu, který  mohl zahradnickou pomocnici stát život.

2. světová válka Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaromír Šiša
Moc hezky napsaný příběh a šťouraly pusť k vodě a nebo od těch co Ti to jako kronikářce Panenských Břežen vyprávěli, předlož notařsky ověřený dobropis. :-)
Daniela Řeřichová
Nádherná povídka od myšlenky po zpracování. Jsem Vaším vděčným čtenářem, literatura je Vaše parketa. Líbí se mi i předešlé povídky reflektující příběhy Helenky. Pište dál, tento žánr na portálu velmi chybí. :-)
Marie Faldynová
Mě se příspěvek líbil, je mi líto, že došlo ke sporu o autorství - ale i kdyby - k porušení autorských práv nedošlo, když za články nemáme honorář :-))
VANDA Blaškovič
Paní Zuzano, krásný příběh, perfektně napsaný. To se Vám to píše, když jste byla přímo u zdroje!…:) A stydět by se měl někdo jiný, za své chybné, i když zřejmě jen zbrklé odsouzení Vás, jako předpokládané plagiátorky. Pište dál, myslím, že většina si ráda přečte Vaše články.
Alena Velková
Paní Zuzano, příběh je silný a krásný, nikdo z diskutujících vám neupírá způsob zpracování a chápeme, že by velkým vysvětlováním příběhu spadl řemen, ale pod články čerpajícími z historie je opravdu zvykem uvádět zdroj, alespoň tak jak psala Taťána ve 21:01.
Taťana Veselá
No, prijde mi, ze povidka mohla mit prave "zdroj": z vypraveni pani ..... ci podobne. Jinak hezky napsano, avsak od VIP blogerky se to ocekava ;-) diky za hezky pribeh
Zuzana Zajícová
Jaký zdroj jsem měla uvést??? Povídala mi to kdysi paní Vovsová, je to prostě povídka, nikde jinde jsem nic o ní nečetla!!! Trochu jste mi vzali chuť sem psát... léta píšu na iDnes, kdybych něco hledala v nějakých zdrojích na internetu, samozřejmě napíšu zdroje, ale já píšu svoje texty ze svojí hlavy a ze svých zkušeností. Texty toho pana Zemánka, kterého zmiňuje paní Kosťunová, jsem nikdy nečetla, ani články v Paměti národa. Je mi líto, ale stojím si za svým, že je tohle moje dílo a nevím, jaký zdroj bych měla uvádět. Kdybych napsala místo Helenka - paní Helena Vovsová, asi by vám to víc vyhovovalo, ale podle mě by to ztratilo půvab toho příběhu...Příště si rozmyslím sem dávat článek...
Jitka Hašková
Mohla jste si všimnout u článků ostatních autorů, že uvádějí zdroje. Je to na tomto serveru zvykem a také je slušnost je uvádět.
Zuzana Pivcová
Znám dokumenty, které jsem četla v Militärarchivu ve Freiburgu, týkající se vdovy Liny Heydrichové. Žádala v nich např. o přidělení židovských vězňů na práce v sídle v Panenských Břežanech, žádala o nábytek a vybavení ze zabaveného majetku Židů nebo zatčených odbojářů. Neustále zvyšovala své nároky, a protože už pro úřad Státního ministra neměla žádnou důležitost, dopisoval si s dalšími vysokými představiteli SS, aby ji už nějak odmítli a na něco se vymluvili. Je to už dost let, detaily si už nepamatuji.
Zuzana Zajícová
Nějak mě nenapadlo, že musím u povídky psát i to, jak vznikla. Nejjednodušší je asi psát tím pádem fantasy, jenže to mi moc nejde :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.