Do dějin nechvalně vstoupil jako jeden z největších šílenců, tyranů a excentriků. Považoval se za boha a morálka pro něj nic neznamenala. Římský císař Gaius Caesar Germanicus, zvaný Caligula, v čele impéria vydržel čtyři roky, než byl pro své neúnosné chování zavražděn. S jeho jménem je spojena řada legend, známá je například ta o Caligulově záměru jmenovat oblíbeného koně konzulem. Císař se narodil před 2000 lety, 31. srpna roku 12, píše agentura ČTK.
O 25 let později se třetí římský imperátor chopil vlády jako následník Tiberia, o kterém se tvrdilo, že dal zavraždit Caligulovy rodiče i dva starší bratry, aby se zbavil možných konkurentů. Mladý císař si na trůně počínal zpočátku tolerantně, ve shodě se Senátem, a těšil se popularitě svých poddaných. Přistoupil dokonce k amnestii perzekvovaných. Slibné období bylo ale brzy přerušeno různými Caligulovými přehmaty, které vedly až k hospodářské krizi a hladu.
V zajetí duševní choroby
Jeho působení se změnilo v krutovládu a karikaturu císařství. Historikové se přou, co mohlo vyvolat takové změny v Caligulově chování. Podle některých překonal zánět mozkových blan, po němž propukla jeho duševní nemoc. Spekuluje se i o encefalitidě či schizofrenii. Faktem je, že císař se začal chovat značně výstředně. Nechal se vzývat bohem, sochám božstev prý poručil srazit hlavy a nahradit je svým zpodobněním. Zřídil si také vlastní chrám.
Caligula začal rozhazovat poklady nashromážděné Tiberiem. Část z římského bohatství promrhal například okázalými hostinami. Pozornost věnoval ambiciózním stavebním projektům, hlavně přepychovým vilám a zahradám pro vlastní potřebu. Císař dal postavit i dva nové akvadukty, dráhu pro závody vozů či vztyčil egyptský obelisk. Mezinárodně politicky významnou událostí se stala anexe Mauritánie, jejíhož krále nechal zavraždit při návštěvě Říma.
Aby naplnil pokladnu, začal Caligula konfiskovat majetky bohatých patricijů a zavedl vysoké daně. Byl extrémně podezřívavý, své domnělé či skutečné protivníky bez milosti likvidoval a nešetřil ani příbuzné. Trvale "válčil" se senátory. Císař se řídil heslem: „Ať mě nenávidí, jen když se mne bojí.“ Proslul i sexuálními výstřelky, byl v incestním vztahu se svými sestrami - v oblibě měl zejména Drusillu. Za jednu ze svých manželek pojal Caesonii, ženu lehkých mravů.
Neodvratný císařův konec
Caligulovo autokratické jednání a teror vedly k řadě spiknutí s cílem jej svrhnout. Osudným se mu stal komplot zorganizovaný pretoriánskou gardou, některými senátory i členy dvora, který 24. ledna roku 41 vyústil v císařovu vraždu. Po jeho smrti se novým vládcem Říma stal Claudius, jenž do historie vešel jako koktavý a kulhavý vládce ovládaný svými manželkami, z nichž ta poslední, panovačná Agrippina mladší (Caligulova sestra) ho pravděpodobně otrávila.
Caligula byl synem populárního římského válečníka Germanika (synovce a adoptivního syna císaře Tiberia). Ke své přezdívce přišel podle malých vojenských botek, které jako dítě s oblibou nosil. Podle historiků měly na jeho rozporuplnou osobnost vliv dramatické životní momenty před nástupem na trůn – smrt členů rodiny či permanentní ohrožení ze strany Tiberia. Císař byl však i mužem intelektuálních zájmů, měl rád umění a byl také skvělým rétorem.
Jeho osudy se staly námětem knih, divadelních her či filmů. Známé je například drama Caligula (1938) francouzského filozofa a spisovatele Alberta Camuse, které bylo inscenováno i na tuzemských scénách: koncem 80. let v pražském Divadle Na zábradlí (v hlavní roli s Vladimírem Dlouhým) či před lety v Divadle pod Palmovkou (s Jiřím Langmajerem). Skandálním se pak stal "historicko-pornografický" snímek Caligula (1979) s Malcolmem McDowellem.
