Adopce na dálku
ilustrační foto: pixabay.com

Adopce na dálku

14. 9. 2017

Když dospělé děti odešly z domova, bylo víc času na kamarádky. Dajka mne seznámila s Maruškou a Maruška s Aničkou. Nápad Marušky strávit spolu u Aničky týden dovolené byl přímo osudový. Potěšilo mne, jak jsme si rozuměly. Už neuvěřitelných 10 let se známe.

Anička je o pár let starší, o pár kilo štíhlejší, a protože je vytrénovaná svou zahradou, je i zdatnější. Na zahradě má vždy dost zeleniny a dost práce - takže pro mne, obyvatele paneláku, je příjemná změna jí občas přijet na pomoc. Někdy s pletím a zaléváním, někdy se žehlením, někdy s úpravou oblečení. Sklízet ve dvou třeba jablka je také zábavnější, než být u toho sama. Obě rády chodíme na houby a Anička už ví, kam sáhnout. Za ta léta chodí na houby na jisto: sem na bedly, jinam na křemeňáky, a protože zná daleko víc hub než já, něco z lesa donese vždy. O vše na zahradě i z lesa se Anička dovede se mnou rozdělit.

A máme ještě jednoho společného koníčka: zpěv při kytaře. "Nic si sem nevoz, oblečení Ti půjčím, ale nezapomeň kytaru!" A co zpíváme? Nejraději těch pár písní, které jsem se naučila z CD s židovskými písněmi. A pak také písně, které známe z církve. Ty, které se objevily po revoluci, i ty, které jsme zdědily po minulé generaci. Nejsem žádný virtuos, ale užíváme si to. 

Loni jsem k Aničce přijela v sukni, kterou jsem si ušila. Byly to tři volány z modré látky, něco podobného jsem viděla v katalogu a rychle usoudila, že tohle ušít zvládnu. Okouzlilo mne, že to šlo ušít ze zbytků a tudíž zadarmo a Anička to také ocenila. Ze svých zásob vyndala modrou a béžovou látku. Snadno jsme se domluvily, že z modré látky bude sukně pro Aničku a z béžové by mohly být sukně dvě - pro každou jedna. A tak se stalo, že jsme na dovolenou pro seniory vyrazily v nových sukních: ve dvou stejných a ve dvou podobných. Vycházky do blízkého lázeňského města jsme si ve svých nových sukních o to víc užívaly. Užívaly jsme si i spaní ve společné chatce, obě chodíme spát brzo, protože k ránu už toho moc nenaspíme. Obě rády čteme a dokonce odhadneme, která kniha tu druhou potěší, když ji dostane jako dárek. I když si nejsme podobné, na dovolené zaměňovali naše jména: Mně říkali Aničko a Aničce Maruško. Nevadilo mi to, přivedlo mne to na myšlenku, že mám konečně sestru. Obě máme mladšího bratra a obě si postěžujeme, jak jsme v dětství trpěly jako "ta starší a rozumnější". Dneska už své  brášky máme daleko, takže jsou nám vzácnější, ale sestru jsme vlastně neměly. 

Na našem kamarádství je nečekané i to, že máme podobné slabosti. Obě jsme zvyklé šetřit víc, než je dneska zvykem, a obě jsme roztěkané. Bavíme jedna druhou vyprávěním, kde všude se dá zapomenout mobil a jak dlouho jsem tuhle hledala kalhoty, které už jsem měla dávno na sobě. Obě zápasíme s počítačem a ne vždy vítězíme. Obě se těžko loučíme s něčím, co by druhý dávno vyhodil. Takže v Aniččiných slabostech vidím ty svoje, a tak mi nedělá problém je tolerovat a odpouštět. A vůbec neberu jako samozřejmost, že jsme se setkaly. Anička je pro mne Božím darem. Už proto, že mám i jiné kamarádky, ale jen s Aničkou si takhle rozumím. Skamarádit se v důchodu není už tak jednoduché. Člověk má své zvyky a moc se přizpůsobovat bývá únavné. O to víc oceňuji, že přátelství s Aničkou je pro mne tak snadné.

Přeju čtenářkám, aby i ve vyšším věku potkaly spřízněnou duši, které nebude zatěžko přimhouřit oko nad slabostmi té druhé a potěší ji, že jste právě takové, jaké jste.

Můj příběh Soutěž pro nováčky
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Ano, člověk může mít spoustu kamarádek a kamarádů, ale jeden nebo jedna je vždy nejlepší.
Marie Ženatová
Paní Maruško, moc hezky jste popsala svoje nádherné kamarádství, sama mám jen tři mladší bratry, takže dobře vím, co je to žít bez sestry. Proto Vám takovou Vaši "sestru" se spřízněnou duší moc a moc přeji...
Věra Lišková
Je to krásné, takhle si s někým padnout do noty a porozumět si. Moc Vám to přeji.
Eva Mužíková
Paní Marie, moc hezky jste mám o svém velkém kamarádství napsala. Tak ať vám ještě dlouhá léta přináší radost a spoustu společných zážitků.
Jarmila Komberec Jakubcová
Nebývá obvyklé aby lidé v pozdějším věku našli kamarády. já je mám většinou z doby minulých zaměstnání či ze studií na VŠE. Bez přátel by byl život smutný. le i tady na íčku jsem našla pár přátel a nesmírně si toho vážím.
Zuzana Pivcová
Je obdivuhodné, jak si mohou dvě ženy rozumět, i když se neznají od mládí. Že by ta duchovní dvojčata, o nichž se tvrdí, že ho každý z nás kdesi má? Já mám od vysoké školy kamarádku, o níž vím, že je to nejlepší, nejpoctivější, nejcharakternější člověk, jakého jsem kdy mohla poznat. Ale už jsme léta každá jinde, máme rozdílné životy a vidíme se vzácně. Myslím na její křehké zdraví a silného ducha a přeji jí vše dobré. Díky za vyznání, Maruško.
Mirek Hahn
Pěkné téma a dobře napsané. Líbí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.