Když jsem těsně před půl desátou dorazila do půjčovny elektrokol, bylo na nádvoří vilky kousek od stanice Hradčanská směrem ke Spartě už pěkně rušno. Účastníci pelotonu se seznamovali se svými koly, pořadatelé dávali odborné pokyny a nakládali zavazadla do doprovodného vozidla. Pozdravila jsem se s Ilonou, kterou jsem kromě diskusí na portálu a hlavně cestovatelských článků znala od vidění už z loňské módní přehlídky ve Ville Pellé, osobně se představila s Oldou, ale samozřejmě se zajímala i o ostatní, které jsem dosud neznala jménem. Olda byl jmenován vedoucím celé skupiny, což vzal velmi zodpovědně a hned stanovil cíl "mezipřistání" během cesty, kde se všichni sejdou a zhodnotí dosavadní jízdu. Ilona, zvyklá na vysokohorské túry, odmítla dát svůj docela těžký baťoh do auta a dala si ho na záda. Druhá Ilona se svou superštíhlou postavou bez gramu tuku by nejraději jela jen v tričku. A rozesmála nás Maruška M. svým konstatováním, kterak se dala celkově pojistit......co kdybych třeba někomu přejela husy....!
V celé skupině panovala dobrá nálada bez viditelné nervozity. Byla jsem natolik stržena atmosférou, že jsem, a to bez přehánění, zapomněla, že mám jít odpoledne na kontrolu na kardiologii, a málem jsem odjela s Honzou a Kamilou spolu s Olinkou autem do Poděbrad, uvítat peloton při dojezdu. Opravdu jsem toho litovala, ale ještě víc mě mrzela ta skutečnost, že neumím jezdit jako oni.
Kromě samotných jezdců a redaktorů jsme se tam dostavili čtyři. Někdo možná řekne, že je to dost. No, na všechny Pražáky, nevím, nevím. A tak chci vedle jezdců a pořadatelů poděkovat za sebe těm, kteří přišli a akci fandili: Olince, která se zrovna v tyto dny necítí zdravotně nejlépe, Věrce, která dodneška nikoho z nás osobně neznala, takže šla do neznáma, a Jirkovi, který tam přijel na své invalidní elektrokoloběžce cestou do motolské nemocnice. Díky vám!
Přeji celé akci zdárný průběh bez jakýchkoliv nesnází. Až budete končit, budu momentálně hodně daleko od domova, ale budu na vás myslet. Máte můj obdiv, jste super!